Kostel Povýšení svatého Kříže (Česká Lípa)

Socha žehnajícího Ježíše od Emanuela Maxe ve vstupní části kostela

Přesné datum založení kostela ani jméno stavitele známy nejsou, jsou domněnky o staviteli Petru Parléřovi. Nejstarší písemná zmínka o jeho existenci pochází z roku 1389. Tehdy Hynek Berka z Dubé, majitel České Lípy, prodal purkmistrovi Hynkovi z Weitmile (z místního rodu Veitmilů) a konšelům tzv. nadání k hlavnímu oltáři na předměstí lipském[1] (tedy již existující kostel).

Osvícený kostel v Moskevské ulici

V roce 1426 město postihl velký požár, při němž vyhořel i kostel. Po delším čase se jej podařilo opravit, vysvěcen byl však až roku 1490.

V 16. století zde kázali nekatoličtí kněží, v roce 1622 jej zpět pro katolíky získal Albrecht z Valdštejna. Kostel sloužil jako hřbitovní, hřbitov se nachází 200 metrů nad kostelem ve svahu.

Požár města v roce 1787 kostel přestál a stal se kostelem farním. V 19. století byl několikrát opravován. V letech 1896 až 1897 byl kostel rozsáhle upraven v novogotickém slohu Josefem Mockerem po předchozím podrobném průzkumu a zachovaném zakreslení,[2] znovu byl vysvěcen 19. září 1897 litoměřickým biskupem Emanuelem Schöblem.

V roce 1937 byl kostel vybaven elektrickým osvětlením, dřevěný strop byl ozdoben eucharistickými symboly. Dne 3. května 1965 byl kostel zapsán do celostátního seznamu kulturních památek pod číslem 29320/5-2774.[3]

Kostel Povýšení svatého Kříže je gotickou jednolodní stavbou. Má odsazený presbytář s hvězdovou křížovou klenbou krytý sedlovou střechou. U severního boku presbytáře je novogotická sakristie. Západní předsíň je otevřená pětiboká s žebrovou klenbou. V obou bocích byly portály, severní byl v 19. století zazděn.

Hlavní loď kostela má kazetový strop z roku 1675. Část vnitřního zařízení byla získána z kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (např. chórové lavice v presbytáři, zdobené napodobeninami děl Albrechta Dürera). Na zdech kostela jsou erby rodů, spojených s historií kostela. Je zde erb Berků a menší erb pánů z Kunštátu, jejich příbuzných. Na vnější zdi kostela je rovněž několik náhrobků, např. historizující epitaf rodiny Elbelů,[6] ze které pocházel např. opat kláštera cisterciáků v Oseku, Mauritius Elbel.