Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Dubí)

Vstupní portál kostela

Kostel byl budován z prostředků veřejné sbírky, doplněných Maria Carlosem Clary-Aldringenem a jeho rodinou. Stavba byla a je považována za místně exotický příklad italské gotiky. V době její realizace v letech 1896 až 1906[2] její tvůrci netušili, že pod povrchem vnitřního nádvoří teplického zámku jsou skryty základy podobné trojlodní baziliky, románské, vystavěné královnou Juditou, matkou Přemysla Otakara I. Stavební zbytky byly odhaleny až při archeologickém výzkumu v 50. letech 20. století.

Provedením stavby byl pověřen teplický podnikatel Heinrich Siegmund, na vytváření interiérů se podíleli teplický architekt Max von Loos a kameník Josef Seiche.[4] Vlastní stavba kostela byla zahájena 28. června 1897. Autor plánů si posloužil benátským pozdně gotickým stylem, a i stavební materiál byl přivážen z Itálie. Kostel byl posvěcen 21. října 1906 a od té doby slouží církevním a kulturně společenským účelům. Je nejseverněji položenou stavbou benátské architektury.[5]

Kostel je trojlodní bazilikální stavbou s převýšenou střední lodí a vysokou hranolovou věží u boční stěny presbytáře. Stavba je cihlová s mramorovými detaily. Průčelí se skládá z pruhů červeného a bílého mramoru. V ose kostela je portál se sochou Madony. Střední část i boční části průčelí jsou flankovány (tzn. mrtvý prostor je pokryt) opěráky se sochami světců v nikách. Nad hrotitými okny s kružbami je vlys z hrotitých obloučků a nad ním trpasličí galerie se sochami světců. Trojúhelníkový štít má vlys z hrotitých obloučků a je zakončen fiálou. V bočních stěnách hlavní lodi jsou sdružená polokruhová okna o sloupcích s krychlovými hlavicemi.

V hlavní lodi je kazetový strop. Presbytář má křížovou žebrovou klenbu s hvězdicovým závěrem. Na pilířích střední lodi se na konzolách nacházejí sochy světců.[1]

Mramorová Kazatelna na šesti sloupech

Zařízení kostela pochází z doby okolo roku 1900. Hlavní oltář je podle vzoru benátské gotiky.[2] Na něm se nachází Madona a skupina Ukřižování. Po bocích hlavní skupiny jsou sochy jednotlivých světců. Kazatelna je z bílého mramoru a spočívá na šesti sloupech. Má mramorové schodiště. Mramorové sochy světců jsou na konzolách na bočních stěnách převýšení hlavní lodi. Zadní stěna měla původně gotické oltáře (později umístěné do sakristie) neznámého původu pocházející z 1. poloviny 15. století. Na výplních, které jsou rámované řezanými a zlacenými rámy se nachází sedm malovaných světců.[1]

Ve vysoké boční jižní věži se nachází zvon z roku 1925 od Rudolfa Pernera. V prvním patře věže je volně uložen malý litinový zvon z roku 1919 s nečitelným nápisem.

Ve Fučíkově ulici se nachází výklenková kaple, která byla postavena v roce 1730. Jedná se o trojboký zděný sloup s polokruhovými nikami, s nárožními pilastry a trojúhelníkovými nízkými štíty. V jedné z nik se nachází reliéf Nejsvětější Trojice.[1]