Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kájov)

Podle legendy zde nechal svatý Wolfgang po svém zastavení při své misijní cestě do Čech v 10. století postavit vedle zázračného pramene dřevěný kostelík ke cti Matky boží, který v druhé polovině 13. století nahradil raně gotický kostelík Zesnutí Panny Marie. V roce 1263 věnoval král Přemysl Otakar II. Kájov nově založenému klášteru Zlatá Koruna, který podporoval v tomto místě mariánský kult a byl zde ve 14. století vedle kostelíku Zesnutí Panny Marie postaven nový kostel Nanebevzetí Panny Marie.[1] Po úmrtí dosavadního kájovského faráře se 24. listopadu 1460 stal zdejším farářem Michael Pils. Poté, když Hilarius Litoměřický, administrátor pražské arcidiecéze, zakázal lidové poutě ke kameni s domnělými stopami sv. Wolfganga poblíž osady Kladenské Rovné nedaleko Kájova, nechal Pils v roce 1466 vytvořit svatowolfgangský oltář v kostele, který měl místo oprostit od rysů pohanské pověry. Na místě kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1422 vypálen husity, nechal mezi lety 1471 až 1488 postavit nový kostel[2] a jeho hlavní oltář byl postaven podle legendy v místě s pramenem s léčivou vodou, kterému dominuje socha Madony, která je uctívaná jako zázračná Panna Marie Kájovská.

Poté, co se stal protestantským kostelem, poutě k tomuto kostelu ustaly. Jeho nejslavnější poutní období znovu nastalo až v pobělohorské době baroka, kdy se v roce 1656 vrátili cisterciáci a zdejším farářem se stal Matěj Aleš Ungar. V roce 1630 byl postaven naproti kostelu hospic pro poutníky, kde později byl i hostinec a škola. V roce 1661 byla na místo původní sešlé farní budovy postavena nová fara, do které byla vystavěna v roce 1699 kaple sv. Jana Nepomuckého. Kromě výstavby nové sakristie byly dány do kostela nové lavice a stavitelem Giovannim Canevallem byla opravena a zvýšena věž, kterou poškodil v roce 1690 úder blesku. Výrazem barokní zbožnosti se stalo v roce 1667 zbudování patnácti žulových sloupů s obrazy růžencových tajemství od dvořana krumlovského dvora podél cesty z Českého Krumlova do Kájova, která začínala za krumlovskou zámeckou ohradou a končila v místě vyústění poutní cesty pod kájovským kostelem. Na tomto místě byla v letech 1686 až 1689 vybudována kaple se studnou, do které byl sveden pramen léčivé vody od hlavního oltáře. Konaly se zde poutě od jara do zimy a především se vázaly se k mariánským svátkům. V té době byly v říjnu čtyři hlavní poutě, tzv. zlaté. [3]

Kájovská pouť v roce 1930

V průběhu 18. století získal chrám nové vybavení včetně hlavního portálového oltáře s milostnou sochou Kájovské madony. Poutní místo negativně ovlivnily reformy císaře Josefa II., kdy byl v roce 1785 zrušen klášter Zlatá Koruna a kostel přešel pod Schwarzenbergy a duchovní správy se ujali světští kněží. Mimo toho byly zakázány poutě a zrekvírované cenností a zvony ve prospěch státu v roce 1793, 1809 a 1914. Později byly poutě obnoveny a ve 30. letech 20. století získali Kájov němečtí kněží řádu oblátů, kteří se o poutní místo starali a v roce 1935 obnovili studnu s léčivou vodou. Během odsunu místního německého obyvatelstva byli v roce 1946 vysídleni i němečtí mniši a poutní místo upadalo do roku 1989. Celý areál byl díky jeho vysoké umělecké hodnotě v roce 1995 prohlášen za národní kulturní památku. Kájovská fara není obsazena církevním správcem, ale je spravována z Českého Krumlova a od 31. července 1996 zde působí milosrdné sestry řádu sv. Vincence z Pauly, jejichž domovský klášter je v Mnichově.[4] Od roku 2015 do roku 2022 prochází celý areál revitalizací, která je rozdělena do dvou etap.[5]

Kostel je síňovým dvojlodím s protáhlým pětiboce uzavřeným presbytářem, zbarokizovanou hranolovitou věží v jihozápadním nároží, starou a novou sakristií při severní straně presbytáře a předsíní se vstupním portálem rovněž na severní straně. Na kamenných prvcích lze detailně poznat ryté značky, které udělali kameníci při stavbě kostela. Při opravě kostela po zásahu blesku v roce 1690 byl celý objekt natřen bílou barvou a šedou barvou byly natřeny římsy a nárožní kvádry. Tento letopočet je i namalován v medailonu na východní straně věže. Na věži jsou namalovány i sluneční hodiny od Petra Aneisse z roku 1709. Na východní straně kostela se mezi opěrným systémem nachází nika, kde jsou napsány letopočty rekonstrukcí kostela.

Presbytář s fragmenty nástěnných maleb na stěně a klenbách

Presbytář je zaklenut síťovou žebrovou klenbou podle vzoru kostela sv. Jiljí v Milevsku, zvaný milevský vzor. Žebra nasedají na tenké válcovité přípory profilovanými hlavicemi. Přípory končí jehlancovitými konzolami. Na severní stěně se nachází fragmenty nástěnných maleb z 15. století, a to výjevy Madony v září, Madony s donátory a po obou stranách oltáře jsou konsekrační kříže. Na klenbách jsou zbytky ornamentů z první poloviny 16. století. Hlavní oltář byl navržen architektem Andreasem Altomonteem ve stylu vrcholného baroka. Byl postaven mezi léty 1766 až 1769 a se svou výškou dosahuje až ke klenbě. Na oltářní mramorové menze je znak zlatokorunského opata Bohumíra Bylanského a ve středu oltáře sedí pozdně gotická Kájovská madona, nad kterou je erb Schwarzenberků. Na vrcholu kromě andělu se nachází Nejsvětější Trojice a po bocích oltáře stojí sochy sv. Josefa sv. Jáchyma. Nad vstupem do sakristie u oltáře a protější straně se na symetricky komponovaných portálku nacházejí sochy sv. Benedikta a sv. Bernarda z Clairvaux, pod kterým je latinský nápis obsahující informaci o opravě oltáře v roce 1862. Další malbou v kněžišti je Navštívení Panny Marie, která je ve stejném ornamentálním rámování jako protilehlé okno od knížecí oratoře.

Stará a nová sakristie jsou zaklenuty valenou klenbou s lunetami, nad kterými se v patře nachází tzv. klenotnice. V západní sakristii je uzavřené schodiště, jejich dveře evokují oltář. Mezi novou a starou sakristií stojí knížecí oratoř a z obou sakristií se lze dostat z kostela Nanebevzetí Panny Marie do kostelíka Zesnutí Panny Marie.

Předsíň s gotickým vstupním portálem

Presbytář je od hlavní lodě oddělen lomeným triumfálním obloukem. Dvojlodí má hvězdicovou žebrovou klenbu, která je svedena na dva nosné štíhlé osmiboké pilíře a třetí pilíř je umístěn asymetricky v jihozápadní části a podpírá věž. Žebra přecházejí do přípor končících v různých konzolách. Na bočních středověkých oltářních menzách jsou novogotické oltáře z dob 1881 a 1882. Na stěnách visí 14 obrazů křížové cesty z roku 1749 od Antonína Streera z Freistadtu. Kromě barokních řemeslných prvků jsou zde i lavice z 18. století.

Na západní straně se nachází přístavba schodiště na kruchtu, do které se vchází z venku a pod kterou je vstup do kostela. Prostor pod kruchtou je zaklenutý síťovou klenbou a část pod věží je zaklenuta hvězdicovou klenbou. Na pozdně gotické kamenné zábradlí s kružbami od kruchty se nachází rokoková vyřezávaná mříž. Pod prospektem barokních varhan, které jsou z roku 1740, se na poprsni kruchty objevují fragment gotické nástěnné malby kolem konzoly s antropomorfním motivem. Po stranách konzoly jsou dva lučištníci a mezi nimi stylizovaný motiv sukovité větvoví v obdélném rámu. Podle malby jde usoudit, že na konzoli stála socha sv. Šebestiána.[7]

Před severním gotickým hrotitým portálem a sedlovým rámem dveří stojí předsíň s křížovou klenbou a malbou pocházející z doby kolem 1500. Na klenbách jsou obrazy čtyř evangelistů a na stěnách se nachází výjevy z Posledního soudu. Nad dřevěných dveřích z roku 1480, na kterých je ornamentální kování a znak Českých Budějovic, je malba Panny Marie Ochranitelky přikrývající svým pláštěm zástupce všech stavů. Znak Českých Budějovic na dveřích připomíná, že jsou darem od občana nebo rady města Českých Budějovic, kteří považovali Pannu Marii Kájovskou za svou ochránkyní. Na koncích vítězného oblouku byly vytesány rožmberské pětilisté růže.

Jižní kamenný portál má románské tvary, což je výraz záměrného historismu a pochází z doby stavby kostela. V oblouku nadpraží se nachází malba Panny Marie Ochranitelky a pochází z téže doby. Malba nad jižními kovanými barokními dveřmi vyobrazuje Madonu v záři na červené středověké omítce z doby kolem 1500.[8]

Dvojlodí

Z prvků výzdoby a vybavení jsou nejzajímavější:

• gotické figurální fresky na severní stěně kněžiště (po 1430) – Madona v září a Madona s donátory
• mramorová křtitelnice (kolem 1485)
• pozdně gotické kamenné zábradlí s kružbami od kruchty
• ornamentální malba (1. polovina 16. století) na klenbách kněžiště
• barokní hlavní oltář z let 1766–1769 (A. Altomonte), s pozdně gotickou sochou Kájovské madony (kolem 1500)
• barokní zdobené zámky dveří v sakristii
• barokní varhany s erbem opata Kristiána Guschla na skříni (1740)
• barokní kazatelna s erbem opata Kristina Guschla (1742)
• barokní vyřezávané lavice (1. polovina 18. století)
• a další

• 
  Sluneční hodiny na věži kostela
• 
  Opěrný systém s nikou s letopočty od rekonstrukcích kostela
• 
  Jižní kované barokní dveře s malbou Madonu v záři na červené středověké omítce
• 
  Jižní kamenný portál s malbou Panny Marie Ochranitelky
• 
  Kazatelna
• 
  Kájovská madona
• 
  Lavice
• 
  Barokní zámek dveří
• 
  Lučištník u konzole pod prospektem
• 
  Lučištník u konzole pod prospektem
• 
  Ornamenty na klenbě v kněžišti
• 
  Klenba předsíně
• 
  Nástěnná malba předsíně a dveře
• 
  Nástěnná malba předsíně
• 
  Nástěnná malba předsíně
• 
  Kostelík Zesnutí Panny Marie a spojovací chodba s farou
• 
  Oltář sv. Leonarda
• 
  Fragment výjevu Smrti Panny Marie
• 
  Oltář v kapli sv. Teresie
• 
  Ohradní zeď starého hřbitova
• 
  Pohled na areál z východu

• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons
• Virtuální prohlídka poutního areálu
• Římskokatolická farnost Kájov
• Milosrdné sestry sv. Kříže v Kájově