IHS

Původně to byla řecká písmena ΙΗΣ ióta-éta-sigma, v latině byl místo éty použit stejně vypadající znak H (označující však [h], nikoli [e]) a sigma nahrazena odpovídajícím S. Na východních ikonách se nejčastěji objevuje zkratka IH XP (Jésús Chriostos).

Sibyla a hostie s monogramem IHS, freska v Daroce (Španělsko, před 1380)

S úpadkem znalosti řečtiny na západě se písmena začala číst jako latinská a vykládat například jako Iesus Hominum Salvator (Ježíš spasitel lidí). Jiný výklad spojoval monogram IHS s legendou o vidění císaře Konstantina před bitvou u Milvijského mostu (312), kdy měl uslyšet příslib In Hoc Signo vinces (v tomto znamení zvítězíš). V češtině se JHS někdy vykládalo jako Ježíš hříšných spasitel.

V pozdním středověku se monogram IHS spojil s novou eucharistickou zbožností, se zavedením svátku Božího těla (1264) a s úctou ke svátosti oltářní. Zde se písmena IHS často vyskytují na kruhové hostii, obklopené plameny, a doplněna křížem, někdy i srdcem nebo třemi hřeby Kristova ukřižování.

Hostie s YHS^[ujasnit] jako symbol, Eremo delle Carceri, Assisi (kolem 1450)

Tato podoba se pak rozšířila hlavně ve Španělsku a v Itálii v 15. a 16. století a začala se užívat jako samostatný symbol, který převzalo jako svůj znak Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Jesu) čili jezuité. Písmena IHS se zde vykládala jako Iesum Habemus Socium (Ježíš je náš společník) a symbol se vyskytuje od 16. století téměř všude na jezuitských stavbách, na liturgických předmětech, na náhrobcích a podobně.