Konstitutivní národ

Konstitutivní národ (srbochorvatsky konstitutivni narod/конститутивни народ) byl termín, definující kterým národům je daná svazová republika v rámci Jugoslávie vlastí. Přestože SFRJ byla budována jako společný stát Slovinců, Chorvatů, Srbů, Makedonců, Černohorců a Bosenských muslimů (Bosňáků), ve snaze zdůraznit charakter výlučnosti každé z republik byla v ústavách jednotlivých svazových republik definována položka tzv. konstitutivního národa.

V socialistické Jugoslávii existovalo oficiálně celkem šest národů (Slovinci, Chorvati, Bosenští muslimové, Srbové, Černohorci a Makedonci), které měly status konstitutivního národa v té které republice. Kromě toho znala jugoslávská terminologie ještě dvě skupiny – národnosti a etnické skupiny. Mezi první patřily příslušníci početných národnostních menšin (Albánci, Maďaři, Italové, Bulhaři, Češi, Slováci, Rumuni, Rusíni). Na rozdíl od etnických skupin (kam patřili např. Romové nebo Židé^[zdroj?]) však byly příslušníci národnostních menšin vázány s určitým teritoriem. Většinou také počet jejich příslušníků nepřesahoval počet těch, kteří se hlásili k regulérním jugoslávským národům (výjimkou byla téměř dvoumilionová albánská populace, žijící na území SAO Kosovo).

Právo na sebeurčení

Jednotlivé jugoslávské národy (v svazových republikách konstitutivní národy) měly jako jediné právo na sebeurčení (dle 1.1.7 Ústavy SFRJ z roku 1974). Statut konstitutivního národa proto začal být na začátku 90. let v okamžiku rozpadu jugoslávské federace častým tématem politických debat. Po volbách na jaře 1990 byl například odebrán chorvatským Srbům, kteří argumentovali, že jsou-li konstitutivním národem, nemůže se Chorvatsko odtrhnout od Jugoslávie bez souhlasu jejich zástupců.

Současný stav

V současné době je kategorie konstitutivního národa uplatněna pouze v ústavě Bosny a Hercegoviny a je zachována pozice Srbů, Chorvatů a Bosňáků jako tří konstitutivních národů v obou částech bosenské konfederace.

Do roku 2002 (do uzavření tzv. Sarajevských dohod) byl nicméně v Republice srbské konstitutivní národ pouze srbský a ve Federaci Bosny a Hercegoviny pouze bosňácký a chorvatský.

V současné době existují v Bosně a Hercegovině komplexní pravidla, kdo může zastávat kterou politickou funkci v zemi v souvislosti s tím, ke kterému ze tří konstitutivních národů se hlásí. V roce 2006 zažalovali Dervo Sejdić (bosenský rom) a Jakob Finci (bosenský žid) svůj stát u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, neboť se jako příslušníci jiných etnik nemohli voleb účastnit – voleb do Sněmovny národů a Předsednictva Bosny a Hercegoviny se mohou účastnit pouze kandidáti, kteří se hlásí k jednomu ze třech konstitutivních národů.

V dalších republikách bývalé SFRJ byl tento termín z jednotlivých konstitucí postupně odstraňován, neboť je považován za diskriminující ve vztahu k národnostním menšinám i příslušníkům jiných etnických skupin, než většinových.[1]

Status podle republik

Název	Hlavní město	Konstitutivní národ/národy
Socialistická republika Bosna a Hercegovina	Sarajevo	Srbové, Chorvaté, Bosenští muslimové
Socialistická republika Chorvatsko	Záhřeb	Chorvati, Srbové
Socialistická republika Makedonie	Skopje	Makedonci
Socialistická republika Černá Hora	Titograd*	Černohorci
Socialistická republika Srbsko Socialistická autonomní oblast Kosovo Socialistická autonomní oblast Vojvodina	Bělehrad Priština Novi Sad	Srbové^[zdroj?]
Socialistická republika Slovinsko	Lublaň	Slovinci
* dnes Podgorica

Reference

Článek na portálu Deutsche Welle (srbsky)

Související články

Sejdić a Finci proti Bosně a Hercegovině

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Článek na portálu Deutsche Welle (srbsky)