Konstantin Balmont

Balmont se narodil ve šlechtické rodině. První verše napsal, když mu bylo 10 let. Z gymnázia v Šuje byl vyloučen za rozšiřování politických letáků. Dostudoval na gymnáziu ve Vladimiru. V roce 1886 začal studovat na moskevské univerzitě, o rok později byl ale vyloučen za účast na demonstraci. Pokusil se o sebevraždu a během rekonvalescence se začal věnovat poezii. Náklad první sbírky pod vlivem nepříznivé kritiky zničil. Později se ale stal slavným a módním autorem. Roku 1905 emigroval do Paříže, do Moskvy se vrátil v roce 1916. V roce 1917 ale vypukla říjnová revoluce, se kterou Balmont nesouhlasil, a proto uprchl do Německa a později do Francie, kde žil v emigraci a v chudobě. Zemřel v roce 1942 v Paříži.

Balmont je velmi ceněn pro zvukovou stránku svých básní, ve kterých usiloval o spojení dojmu barvy a zvuku v impresionistickém duchu. Později se přiklonil k symbolismu (sbírka Buďme jak slunce). Ve sbírce Pták Ohnivák vytvořil variace na zaklínadla, byliny a rituální písně. Ve sbírce Volání dávných věků se inspiroval kulturou východních národů.

Mnoho jeho básní bylo zhudebněno, včetně jeho volného překladu Poeovy básně Zvony, která se stala základem Rachmaninovovy chorálové symfonie, opus 35. V roce 1917 napsal na melodii Alexandra Grečaninova text Hymny svobodného Ruska. Ruská prozatímní vláda nestačila přijmout tuto hymnu jako oficiální, skladba však byla populární mezi poříjnovou emigrací a stala se znělkou stanice Rádio Svoboda.[2]

Ovládal 16 jazyků. Z češtiny přeložil například verše Jaroslava Vrchlického nebo Antonína Sovy, z angličtiny Edgara Allana Poea a Percy Bysshe Shelleyho, ze španělštiny Calderóna. Jeho překlady jsou ale považovány za příliš volné.

Hodně cestoval po celém světě (Evropa, USA, Mexiko, Japonsko, Indonésie). Z těchto cest psal prozaické knihy.