Konrád Zikmund Starhemberg

Zámek Starhemberg, Eferding, Horní Rakousy

Pocházel z rakouského šlechtického rodu Starhembergů[2], narodil se jako nejstarší syn diplomata Františka Otakara ze Starhembergu (1662–1699). Dětství strávil ve Švédsku, kde byl jeho otec vyslancem. Po otcově předčasné smrti převzal Konrádovu výchovu strýc, prezident dvorské komory Gundakar Tomáš Starhemberg. Po nabytí pečlivého vzdělání absolvoval čtyřletou kavalírskou cestu po Evropě, po návratu převzal rozsáhlé rodové statky v Horních Rakousích a zároveň vstoupil do císařských služeb. Byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1715 se stal říšským dvorním radou. V letech 1717–1720 byl císařským vyslancem u říšského sněmu v Řezně. V roce 1720 pobýval několik měsíců jako vyslanec v Londýně, kde se dostal do sporu s jinými diplomaty ohledně otázky přednosti u dvora (především se jednalo o konflikt s francouzským velvyslancem markýzem de Senneterre). V roce 1722 odjel do Anglie znovu, tentokrát již s titulem velvyslance, zároveň byl jmenován tajným radou. V Londýně strávil čtyři roky a jako diplomat se osvědčil, takže s ním bylo počítáno pro funkci místokrále v Neapoli. Zemřel však náhle krátce po návratu z Anglie. I když jako diplomat pobíral plat od dvorské komory, z vlastních zdrojů za reprezentaci v zahraničí utratil 200 000 zlatých.

V roce 1710 se v bavorském poutním místě Altötting oženil s princeznou Marií Leopoldinou z Löwenstein-Wertheimu (1689–1763), díky níž získal příbuzenské vazby na říšské německé rody.[3] Z jejich manželství pocházelo čtrnáct dětí, z nichž devět zemřelo v dětství. Ze synů dosáhl významu Jiří Adam (1724–1807), který byl též diplomatem a nakonec získal knížecí titul. Dcera Marie Leopoldina (1712–1800) byla manželkou diplomata a pozdějšího nejvyššího hofmistra Marie Terezie Františka Filipa ze Šternberka (1708–1786). Další dcera Alžběta Josefa (1725–1778) se provdala za polního maršála knížete Karla Pálffyho (1697–1774).