Kolínská válka

Kolínská válka (1583–1588) byl ozbrojený konflikt, který zpustošil Kolínské kurfiřtství, historické církevní knížectví, součást Svaté říše římské v dnešní spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko v Německu. Příčinou války byla německá reformace a následná protireformace a probíhala souběžně s Hugenotskými válkami a Nizozemskou revolucí.

Kolínská válka
konflikt: Evropské náboženské války
Dobytí pevnosti Godesberg v roce 1583
trvání: 1583–1588 (5 let) místo: Kolínské kurfiřtství, Svatá říše římská casus belli: porušení tzv. církevní výhrady výsledek: vítězství římskokatolické strany
strany
protestantská strana: Gebhard Truchsess z Waldburgu Nizozemsko Falcké kurfiřtství Falcké kurfiřtství rod Neuenahr-Alpen rod Waldburg rod Zweibrücken rod Deux-Ponts Nasavští rod Solms-Braufen a další podpora: Anglie Francie	římskokatolická strana: Arnošt Bavorský Bavorsko-Wittelsbachové Svobodné říšské město Kolín Španělsko (Filip II.) za něj: rod Farnese rod Isenburg-Grenzau rod Mansfeld-Vorderort rod Berlaymont-Flyon Sasko-Lauenbursko a další podpora: Papežský stát Papežský stát
velitelé
Jan Kazimír Falcko-Simmernský Adolf van Nieuwenaar Karl, Truchsess von Waldburg Maarten Schenck van Nydeggen † Hermann Friedrich Cloedt †	Ferdinand Bavorský Alexander Farnese, vévoda Parmský Karl von Mansfeld Frederick, vévoda Sasko-Lauenburgský Claude de Berlaymont Salentin IX z Isenburgu-Grenzau Francisco Verdugo
síla
proměnlivá: 10 000–28 000 do roku 1586	proměnlivá: 10 000–28 000 do roku 1586 od roku 1586: 18 000–28 000 mužů Flanderské armády (Španělsko)
ztráty
neznámé	neznámé

Bývá také nazývána válkou senešalů, senešalským rozvratem a řídce též kanalizační válkou. Konflikt prověřil princip tzv. církevní výhrady, která byla zahrnuta v Augšpurském míru v roce 1555. Tento princip vylučoval nebo „vyhrazoval“ církevní území Svaté říše římské z uplatňování Cuius regio, eius religio (čí země/panství, toho víra), jako hlavního prostředku k určování náboženství na daném území. Tento princip v praxi znamenal, že pakliže by kurfiřt přestoupil k protestantství, měl abdikovat, spíše než nutit svůj lid konvertovat s ním.

V prosinci 1582 kolínský kurfiřt Gebhard Truchsess von Waldburg konvertoval k protestantství. Princip církevní výhrady vyžadoval jeho rezignaci. Místo toho ale pro své poddané ustanovil náboženskou paritu (stejnost) a v roce 1583 se oženil s Agnes von Mansfeld-Eisleben a plánoval změnit církevní stát na sekulární dynastické vévodství. Katedrální kapitula zvolila jiného arcibiskupa (kolínský kurfiřt byl zároveň kolínským arcibiskupem) a to Arnošta Bavorského.

Zpočátku se snažily jednotky soupeřících biskupů získat kontrolu nad částmi území. Několik baronů a hrabat držících území s feudálními závazky vůči kurfiřtovi, drželo zároveň území v blízkých holandských provinciích; Vestfálsku, Lutychu a jižním nebo také španělském Nizozemí. Složitost dynastických vztahů a apanáží způsobila, že lokální konflikty přerostly do jednoho velkého, v němž se angažovalo i Falcké kurfiřtství, Nizozemsko, skotští a angličtí žoldáci na protestantské straně a bavorští a papežští žoldáci na straně katolické. V roce 1586 se ještě umocnil s přímým zapojením španělské armády a italských kondotiérů na katolické straně. Situaci příliš nepřidala ani finanční a diplomatická podpora protestantské strany od královny Alžběty I. a Jindřicha III. Francouzského.

Válka kolidovala s nizozemskou revolucí (1568–1648), která znamenala i účast rebelujících nizozemských provincií a Španělska. Úspěšně završení války znamenalo upevnění moci rodu Wittelsbachů v severozápadním Německu a pomohlo oživit katolicismus na dolním Rýně. Kolínská válka zároveň vytvořila jistý precedens pro vnější intervence do německých náboženských a dynastických konfliktů.