Klebsiella pneumoniae

Klebsiella pneumoniae je gramnegativní, nepohyblivá, zapouzdřená, laktózu fermentující, fakultativně anaerobní tyčinkovitá bakterie tvořící součást běžné flóry v ústech, trávicím traktu a na kůži.[1] Je klinicky nejvýznamnějším členem rodu Klebsiella z čeledi Enterobacteriaceae. Je blízkou příbuznou bakterie K. oxytoca, od které se liší svou indol-negativitou a schopností růst jak na melezitóze, tak na 3-hydroxybutyrátu. Přirozeně se vyskytuje v půdě a zhruba 30 % kmenů dokáže za anaerobních podmínek fixovat dusík.[2] Její dusíkový fixační systém byl jakožto u volně žijícího diazotrofa důkladně studován.

Členové rodu Klebsiella na svém povrchu vykazují typicky dva druhy antigenů. První, antigen 0, je součástí lipopolysacharidu (LPS), který existuje v 9 varietách. Druhým je antigen K, kapsulární polysacharid s více než 80 varietami.[3] Oba přispívají k patogenitě a tvoří základ pro sérotypizaci.

Historie

Dánský vědec Hans Christian Gram (1853–1938) vyvinul v roce 1884 techniku dnes známou jako Gramovo barvení, aby od sebe odlišil K. pneumoniae a Streptococcus pneumoniae.

Klebsiellanese jméno podle německého bakteriologa Edwina Klebse (1834–1913).

Multirezistentní Klebsiella pneumoniae je při laboratorních testech in vivo ničena intraperitoneálním, intravenózním nebo intranasálním podáním fágů.[4]

Klinický význam

K. pneumoniae může způsobovat pneumonii.

Výzkum prováděný na King's College v Londýně vyvozuje, že molekulární mimikry mezi HLA-B27 a dvěma povrchovými molekulami na bakterii Klebsiella jsou příčinou ankylozující spondylitidy.[5]

Infekce bakteriemi Klebsiella se obecně vyskytují hlavně u lidí s imunitním systémem oslabeným nevhodnou stravou (alkoholiků a diabetiků). Mnoho z těchto infekcí lidé získávají při hospitalizaci v nemocnici (nozokomiální infekce). Nejčastějším infekčním onemocněním způsobovaným bakteriemi Klebsiella mimo nemocnice je pneumonie.

Vyskytují se nové rezistentní kmeny K. pneumoniae, čím dál častěji jako nozokomiální infekce.[6]

Bakterie Klebsiella jsou druhým nejčastějším (po E. coli) původcem infekce močových cest u starších lidí. Jsou také oportunním patogenem u pacientů s chronickým onemocněním plic, střevním onemocněním, atrofií sliznice nosní a rhinoskleromem. Nejvýznamnějším zdrojem infekce je stolice, druhým pak kontakt s kontaminovanými nástroji.

Rezistence

Podle informací publikovaných European Center for Disease Prevention and Control (ECDC) je u K. pneumoniae antibiotická rezistence vážným problémem. V roce 2010 byla míra rezistence na antibiotika „poslední instance“ 15 %, zatímco o pět let dříve jen okolo 7 %. V některých evropských státech je rezistentních skoro 50 % kmenů. V řadě států EU je 15–50 % kmenů zjištěných u infekcí v krevním řečišti rezistentních na karbapenemy.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klebsiella pneumoniae na anglické Wikipedii.

  1. Ryan KJ; Ray CG (editors). Sherris Medical Microbiology. 4th. vyd. [s.l.]: McGraw Hill, 2004. ISBN 0838585299.
  2. Postgate J. Nitrogen fixation, 3rd ed.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1998.
  3. Podschun R, Ullman U. Klebsiella spp. as Nosocomial Pathogens: Epidemiology, Taxonomy, Typing Methods, and Pathogenicity Factors. Clinical Microbiology Reviews. 1998, roč. 11, čís. 4, s. 589–603. Dostupné online. PMID 9767057.
  5. Rashid T, Ebringer A. Ankylosing spondylitis is linked to Klebsiella-the evidence (Epub ahead of print). Clin Rheumatol. 2006, roč. 26, čís. 6, s. 858–64. DOI 10.1007/s10067-006-0488-7. PMID 17186116.
  7. Europe in the Grip of Drug-Resistant Superbugs

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.