Lidský výkal

Lidský výkal (stolice, lat. faeces; exkrement, lejno, vulg. hovno) jsou nestravitelné zbytky potravy, odloupané střevní buňky, množství střevních bakterií a ze 70 % voda. Stolice se tvoří i při hladovění.[1]

Lidský výkal

Tvar, barva a konzistence stolice se liší podle stavu trávicí soustavy, ovlivněné potravou a zdravím. Obvykle je polotuhá se slizovým obalem. Sliz (hlen) chrání stěnu střevní a zabezpečuje snadnější posouvání případné tuhé stolice. Posouvání stolice je dáno peristaltikou (ta je zprostředkována hladkými svaly ve stěně orgánů a řízena autonomní nervovou soustavou; je nezávislá na vůli). Hnědé zbarvení stolice je způsobeno žlučovými barvivy (sterkobilin – jedna z odpadních látek vznikajících odbouráním bilirubinu ve střevě). Pokud do střeva nepřichází žluč (např. při kaméncích ve žlučovodu), je stolice světlá (tzv. acholická).

Bristolská škála typů stolice

K objektivizaci konzistence a tuhosti stolice slouží Bristolská škála, která rozděluje stolice do sedmi typů.[2] [3]

  • Typ 1: oddělené, tvrdé hrudky (bobky), podobné ořechu (obtížná pasáž)
  • Typ 2: tvar jitrnice s naznačeným hrudkováním
  • Typ 3: tvar jitrnice s rýhami na povrchu
  • Typ 4: tvar jitrnice či hada, vyhlazená na povrchu a poddajná
  • Typ 5: hladké hrudky, jasně oddělené okraje (snadná pasáž)
  • Typ 6: kypré částečky s členitými okraji, kašovitá stolice
  • Typ 7: vodnatá, bez pevných kousků, úplně tekutá stolice

Typ 1 a 2 indikují zácpu.

Laboratorní testy výkalů

Výkaly jsou někdy potřebné pro mikrobiologické testy na určení střevních patogenů, a proto se provádějí příslušné odběry. Doma lze provést samovyšetření okultního krvácení ve stolici, které se doporučuje osobám starším 50 let jako prevence rakoviny tlustého střeva.[4]

Odstraňování výkalů

Viz též články Záchod, Latrína, Kanalizace.

Zjistilo se, že důkladná eliminace výkalů je z hygienického hlediska nutná, protože výkaly přispívají k rozšiřování infekcí a střevních parazitů.

Toalety znali lidé již ve starověké Indii (před asi 4500 lety), v Římě, Egyptě a Číně.

Výraz „stolice“

V medicíně se výkaly nazývají stolice. Kmen „stol“ se v obměnách vyskytuje i v mnoha slovanských a dalších indoevropských jazycích. Stolice jako termín pro označení lidských výkalů je odvozována z německého Stuhl (stolice ve smyslu sedadlo) – Stuhlgang (vylučování stolice, původně Gang zum Stuhl, chůze na stoličku) nebo Nachtstuhl (noční výkalová stolice).

Odkazy

Reference
  1. Velký lékařský slovník [online]. [Praha]: Maxdorf, ©1998-2020 [cit. 19. 8. 2020]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/faeces
  2. Bristolská škála typů stolice. In: MUDr.org [online]. 11. červen 2008 22:34 [cit. 19. 8. 2020]. Dostupnné z: http://www.mudr.org/web/bristolska-skala-typu-stolice
  3. Proč stolice plave? Ptají se cestovatelé. Můžou za to střevní plyny. iDnes.cz [online]. 22. července 2015 12:00, aktualizováno 12:44 [cit. 19. 8. 2020]. Dostupnné z: https://www.idnes.cz/technet/internet/trabanti-vyprava-proc-plave-stolice.A150720_141432_sw_internet_pka
  4. Test okultního krvácení do stolice (TOKS). Kolorektum.cz [online]. Poslední aktualizace 2. 2. 2015 [cit. 19. 8. 2020]. ISSN 1804-0888. Dostupnné z: https://www.kolorektum.cz/index.php?pg=pro-verejnost--kolorektalni-screening--co-me-ceka--test-okultniho-krvaceni-do-stolice

Literatura
  • DYLEVSKÝ, Ivan, DRUGA, Rastislav a MRÁZKOVÁ, Olga. Funkční anatomie člověka. Praha: Grada, 2000. 664 s. ISBN 80-7169-681-1.
  • HOLUB, Josef a LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: SPN, 1992. 483 s. Odborné slovníky. ISBN 80-04-23715-0.
  • REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.