Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice (Svijažsk)

Svijažský mužský klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice byl založen roku 1555 spolu s Kazaňskou eparchií jako prostředek šíření pravoslaví, ruské kultury a moci na nově dobytých územích. Jeho zakladatelem a prvním představeným byl archimandrita German, pozdější druhý archiepiskop kazaňský (1564-1566), posmrtně svatořečen jako German, kazaňský divotvůrce. Jeho ostatky jsou od roku 1592 hlavní relikvií kláštera.

V 16. až 18. století byl svijažský klášter nejdůležitějším pravoslavným duchovně-osvětovým a misionářským centrem Kazaňské eparchie a středního Povolží. Tiskárna zde kupříkladu měla být zřízena dříve než v Moskvě, ještě za časů zakladatele Germana. V tomto období patřil klášter také mezi 20 nejbohatších v Rusku a byl nejmovitější v regionu. Roku 1764 měl 7200 mužských nevolníků, což bylo více než měly všechny ostatní kláštery Kazaňské eparchie dohromady.

Konfiskace církevních majetků roku 1764 a zchudnutí města v 19. století přivedly klášter k úpadku. Zatímco v dobách své největší slávy zde žilo i přes 100 mnichů, na počátku 20. století jich bylo pouze okolo 20-25 a klášter už nebyl zdaleka nejbohatší v okolí.

9. srpna 1918 byl rudoarmějci surově a bez soudu zabit na dlouhou dobu poslední představený, episkop svijažský Ambrosij (svatořečený roku 2000).

V dobách Sovětského svazu byl klášter uzavřen, vyloupen a byla zde otevřena psychiatrická léčebna (fungovala do r. 1994). Relikviář s ostatky svatého Germana sice rudoarmějci otevřeli, nakonec se je ovšem podařilo ukrýt v hřbitovním chrámu Jaroslavských divotvůrců v Kazani, do Svijažsku se navrátily roku 2000.

Roku 1997 byl klášter oficiálně obnoven.

V roce 2017 byl chrám a klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice v ostrovním městě Svijažsku zapsán jako 28. ruská památka na seznam světového dědictví UNESCO.

Svijažský klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice je nejcennějším klášterním komplexem středního Povolží. Nejstarší chrámy komplexu, chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (1561) a chrám sv. Mikuláše s jídelnou a 43 metrů vysokou zvonicí (1556), patří k vrcholům ruského stavitelství 16. století.

Zvláště ceněn je chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Vystavěn byl ve stylu pskovských a novgorodských chrámů, v interiéru se dochovaly unikátní fresky z roku 1561 o celkové ploše 1080 m². Jejich jedinečnost spočívá v tom, že v Rusku se kromě Spaso-preobraženského kláštera v Jaroslavli nezachovaly žádné jiné chrámové fresky z 16. století. Tento chrám je také jediný, kde se dochovala freska sv. Kryštofa s koňskou hlavou (tento světec se obyčejně zpodobňoval s hlavou psí). Oproti běžným zvyklostem nejsou také na západní stěně vyobrazeny výjevy z pekla, ale pouze z ráje. V 18. století získal novou kupoli ve stylu ukrajinského baroka s 12 dekorativními kokošníky, jeho ráz však zůstal zachován.

Další klášterní památky vznikly na přelomu 17. a 18. století, jedná se mj. o dům archijereje, představeného a bratrské cely. Chrám Nanebevstoupení Páně nad branou (konec 17. stol.) a chrám sv. Germana Kazaňského a Mitrofana Voroněžského (19. stol.) byly zničeny po nástupu bolševiků k moci.

Areál obepíná téměř kilometr dlouhá mohutná zeď z 18. až 19. století.

Chrám a klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice v ostrovním městě Svijažsku naplňuje následující kritéria světového dědictví UNESCO:[1]

• Kritérium II: Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice se stejnojmenným chrámem představují důležité svědectví období velkých historických změn v Eurasii, kdy Rusko expandovalo na východ. Jeho architektura a chrámová výmalba s mariánskou tematikou výjimečným způsobem dokládají interakci mezi pravoslavnou, muslimskou a římskokatolickou kulturou. Unikátní styl fresek chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice, jeho ikon a ikonostasu v sobě spojují vliv důležitých ruských kulturních center jako Novgorod, Pskov a Moskva s místním povolžským uměním a pracemi rostovských a suzdalských mistrů.
• Kritérium IV: Klášterní komplex svým umístěním a architektonickou kompozicí odráží politický a misionářský program cara Ivana IV. expanze Ruska na islámská území bývalé Zlaté hordy. Styl chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice představuje syntézu tradiční pskovské architektury, monumentálního moskevského stavitelství a tradičních prvků Povolží. Vnitnří výmalba patří mezi nejcennější pravoslavné fresky. Ikonostas s tématem stvoření a motivy ze Starého i Nového zákona odráží nové trendy v ruském náboženství a nový teologický koncept politického programu Ivana IV.

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

1. Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice 2. Chrám svatého Mikuláše 3. Chrám svatého Germana Kazaňského a Mitrofana Voroněžského 4. Chrám Nanebevstoupení Páně nad branou 5. Dům archijereje 6. Klášterní škola 7. Bratrské cely 8. Zeď (18. - 19. stol.) 9. Hospodářská brána 10. Ruská sauna 11. Hřbitov 12. Hospodářský dvůr

• 
  Svatá brána a bratrské cely
• 
• 
• 
  Bratrské cely a chrám sv. Germana
• 
• 
  Chrám Nanebevstoupení Páně a Svatá brána
• 
  Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice
• 
  Chrám sv. Mikuláše, chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice
• 
  Chrám sv. Mikuláše
• 
  Hospodářský dvůr
• 
  Prodej suvenýrů v hospodářském dvoře

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Свияжский Успенский монастырь na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice na Wikimedia Commons