Kisufim

Leží v nadmořské výšce 88 metrů na severozápadním okraji pouště Negev; v oblasti která byla od 2. poloviny 20. století intenzivně zúrodňována a zavlažována a ztratila charakter pouštní krajiny. Jde o zemědělsky obdělávaný pás přiléhající k pásmu Gazy a navazující na pobřežní nížinu.

Obec se nachází 8 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 85 kilometrů jihojihozápadně od centra Tel Avivu, cca 90 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 40 kilometrů severozápadně od města Beerševa. Kisufim obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. 2 kilometry západním směrem ale začíná pásmo Gazy s početnou arabskou (palestinskou) populací.

Kisufim je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice 242.

Kibuc byl založen v roce 1951[2] členy Sionistického hnutí mládeže ze Spojených států a ze zemí jižní Ameriky[3] (konkrétně z Argentiny, Chile a Brazílie). Ti po příchodu do Izraele prošli výcvikem v kibucu Na'an, kde se imigranti z jednotlivých zemí dali dohromady a pak se rozhodli společně založit vlastní osadu.[4]

Během Suezské krize v roce 1956 byl Kisufim, Kfar Aza, Nachal Oz a Ejn ha-Šloša ostřelován egyptskými 120mm minomety. Během útoku dopadlo na oblast asi 40 bomb. Nikdo nebyl zraněn a útok si v kibucu vyžádal zničenou budovu.[5] Už předtím tu docházelo k přeshraničním incidentům. 18. května 1955 napadla izraelská armáda pozice egyptských jednotek v prostoru poblíž Kisufim. Věc musela urovnávat OSN.[6]

Výměra polností patřících k vesnici dosahuje cca 10 000 dunamů (10 kilometrů čtverečních). Místní ekonomika je založena na zemědělství, třetina obyvatel za prací dojíždí mimo obec.[7] K roku 2005 žilo v kibucu 220 obyvatel, z čehož 90 z nich bylo přímo členy kibucu coby ekonomické jednotky. Obec se specializuje na produkci mléka, chov drůbeže, pěstování citrusů a avokád.[4] Zdrojem příjmů je i pronajímání pozemků Izraelským obranným silám. V jednu dobu zde byla také továrna vyrábějící plastové obruby sklenic. Zdejší chov drůbeže byl vážně postižen v březnu 2006 v důsledku potvrzení výskytu ptačí chřipky v kibucu Ejn ha-Šloša. V důsledku vypuknutí této choroby uvalil ministr zemědělství Ze'ev Boim přísná opatření jak na kibuc Ejn ha-Šloša, tak na kibuc Kisufim a kibucy Nirim a Cholit. Součástí bezpečnostních opatření bylo vybití stovek tisíc kusů drůbeže ve zmíněných vesnicích.[8]

Rozvíjí se tu i turistický ruch (ubytování). V obci fungují zařízení předškolní péče o děti. Dále je tu k dispozici zdravotní středisko, plavecký bazén, sportovní areály a obchod se smíšeným zbožím.[7] V kibucu se nachází archeologické muzeum, ve kterém je expozice artefaktů, jež byly nalezeny v okolí.

Vesnice plánuje stavební expanzi. Má sestávat ze 138 nových stavebních parcel pro soukromé uchazeče o výstavbu rodinného domu. V první fázi se zde nabízí k prodeji 40 pozemků.[4]

Nedaleký hraniční přechod do Pásma Gazy, pojmenovaný po kibucu, byl hlavní dopravní trasou do izraelského bloku osad Guš Katif v Pásmu Gazy. V rámci izraelského plánu jednostranného stažení byla tato silnice 15. srpna 2005 permanentně uzavřena pro občany Izraele. Poslední izraelský voják opustil Pásmo Gazy a uzavřel bránu přechodu 12. září 2005, čímž bylo izraelské stahování z Gazy ukončeno.[9]

• Dror Šaul – filmař

Obyvatelstvo kibucu je sekulární.[4] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Kisufim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě kolísající populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 233 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 15,9 %.[1]