Nirim

Leží v nadmořské výšce 110 metrů na severozápadním okraji pouště Negev; v oblasti která byla od 2. poloviny 20. století intenzivně zúrodňována a zavlažována a ztratila charakter pouštní krajiny. Jde o zemědělsky obdělávaný pás přiléhající k pásmu Gazy a navazující na pobřežní nížinu.

Obec se nachází 10 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 87 kilometrů jihojihozápadně od centra Tel Avivu, cca 92 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 38 kilometrů severozápadně od města Beerševa. Nirim obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. 3 kilometry západním směrem ale začíná pásmo Gazy s početnou arabskou (palestinskou) populací.

Nirim je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice 2410.

Nirim byl založen v roce 1950.[2] Kibuc ale vznikl již v říjnu 1946 v rámci masivní osidlovací akce 11 bodů v Negevu, jejímž cílem bylo během jednoho dne zřídit na severním okraji Negevu jedenáct židovských opěrných bodů. Zakladateli byla osadnická skupina z kibucu Nir David v Galileji napojená na hnutí ha-Šomer ha-ca'ir. Nově zřízená osada byla tehdy známa alternativně i pod názvem Dangur (דנגור). Vesnice ale stávala v jiné lokalitě, dál k jihozápadu a blíže egyptské hranici.[3]

Během války za nezávislost, hned 15. května 1948 byla napadena egyptskou armádou, silně poničena. Sedm obránců osady zahynulo.[3] Egypťané ale osadu nedobyli a museli ji při svém postupu do vnitrozemí obejít. Po zbytek války žili osadníci v Nirim ve stavu obklíčení a setrvalého ostřelování.[4] Během bitvy se zřítila větší část budovy společné jídelny, ale zůstala stát obnažená stěna s hebrejským nápisem Lo ha-tank jnacach ki et ha-adam („ne tank, ale člověk zvítězí“), který zde byl vyvěšen k Svátku práce. Fotografie se pak stala jedním ze symbolů války a součástí tradice tohoto kibucu.[5]

Koncem 40. let měl kibuc 20 obyvatel a rozlohu katastrálního území 1 600 dunamů (1,6 kilometru čtverečního).[6] Po válce byl roku 1950 kibuc obnoven ale přesunut o více než 10 kilometrů k severovýchodu, do nynější lokality. Na původním místě vznikla pak vesnice Nir Jicchak.[3]

V roce 1955 byl kibuc Nirim zasažen při ostřelování egyptskou armádou (z jí tehdy kontrolovaného pásma Gazy) a jeden z obyvatel byl zabit. Podobné smrtelné incidenty se tu vyskytly už předtím, zejména při pracích na poli, nedaleko hranice. Poblíž kibucu byly objeveny stavební pozůstatky židovského sídla Ma'on z doby přelomu starověku a středověku. V ruinách byla nalezena i dobová synagoga s mozaikovou výzdobou.[4]

Místní ekonomika je založena na zemědělství (polní plodiny, pěstování květin, sadovnictví, chov drůbeže, produkce mléka).[3] Výměra polností dosahuje 20 000 dunamů (20 kilometrů čtverečních). Hospodaření je závislé na umělém zavlažování, které je zde umožněno díky národnímu rozvaděči vody.[4] V obci fungují zařízení předškolní péče o děti. Dále je zde zdravotní středisko, plavecký bazén, sportovní areály, obchod se smíšeným zbožím, knihovna a společenský klub. Kibuc stále ještě (podle údajů k roku 2010) operuje podle tradičního modelu, s vysokou mírou kolektivního hospodaření.[5]

Obyvatelstvo kibucu je sekulární.[5] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Nirim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 338 lidí. Během roku 2014 populace klesla o 2,0 %.[1]