Kim Hjon-hi

Kim se narodila 27. ledna 1962 v Kesongu, ale její rodina se později přestěhovala do hlavního města země, Pchjongjangu[2][3]. Její otec byl diplomatem, v důsledku čehož rodina nějakou dobu žila na Kubě[3].

Po připojení-se ke špionážní agentuře bylo Kim dáno nové jméno, Ok Hwa, a byla odeslána do uzavřeného areálu mimo Pchjongjang. Tam se Kim sedm let učila letecké špionáži. Její výcvik zahrnoval bojová umění, fitness cvičení a tři roky japonštiny[4], kterou jí učila Yaeko Taguchi, která je jednou z japonských občanů unesených KLDR[5]. Později Kim vypověděla, že Taguchi jí byla známa jako Lee Un-hae (李恩惠, 리은혜)[1]. Na konci výcviku byla Kim pečlivě otestována. Jednou z částí její závěrečné zkoušky bylo proniknout do (předstírané) ambasády a přečíst a zapamatovat si určitý dokument tam uložený.[2]

Poté byla Kim poslána do Macaa, aby se naučila kantonštinu a mohla v případě potřeby vystupovat jako číňanka.[2] Také byla cvičena v nakupování v supermarketech, používání platebních karet a návštěv diskoték, jelikož taková zařízení v její domovské zemi neexistují.[6]

Kim poté vycestovala do Evropy se starším mužem, kterého znala jako Kim Seung-il (金勝一). Napřed vycestovali z Pchjongjangu do Moskvy, odkud jeli do Budapešti. Tam jim byly předány falešné japonské pasy a začali představovat otce a dceru společně cestující po Evropě. Poté odletěli do Bagdádu, aby se připravili na bombový útok na letadlo.[4]

V roce 1987 bylo Kim uloženo uložit bombu do letu Korean Air 858. Bylo jí řečeno, že rukou psaný rozkaz pochází přímo od Kim Ir-sena[2] a že v případě úspěchu se bude moci vrátit, žít se svou rodinou a nebude muset nadále působit jako agent.

Cestovala na falešný japonský pas na jméno Mayumi Hachiya spolu s Kim Seung-ilem, který představoval jejího otce a používal jména Shinichi Hachiya. Později se potkali s dalšími severokorejskými agenty v Bělehradě, kteří jim předali materiály potřebné k dokončení jejich mise. Jakmile zanechali bombu ukrytou v radiovém zařízení, letadlo opustili a přesunuli se do Bahrajnu[7]. Tam také byli oba dva zadrženi, poté, co vyšetřovatelé odhalili, že cestovní pasy jsou falešné.[8] Jak Kim Seung-il, tak Kim Hjon-hi se pokusili otrávit-se kyanidem ukrytým v cigaretě, to se podařilo jen Kim Seung-ilovi. Policista vytrhl cigaretu z úst Kim Hjon-hi předtím, než mohla jed plně vstřebat.[9] Kim byla hospitalizována a poté vyslýchána.[7]

Poté, co bylo prokázáno, že jde o severokorejku, byla svázaná a s roubíkem převezena do Soulu, hlavního města Jižní Korey za pomoci silné ostrahy[10][11]. Nejprve trvala na tom, že její jméno je Pai Chui Hui a je sirotkem ze severní Číny, která potkala staršího japonského muže, se kterým cestovala. Jediná forma čínštiny, kterou hovořila, kantonština, ale neodpovídala části Číny, ze které měla pocházet.[2]

Podle výpovědi na zasedání Rady bezpečnosti OSN byla Kim několikrát vyvedena z vězení, aby viděla prosperitu Soulu[7]. Také jí ukázali televizní programy a zprávy, aby mohla poznat životní styl jihokorejců. V Severní Korey jí učili, že jih je korupcí prolezlé území ovládané Spojenými státy, ve kterém je velmi rozšířená chudoba.[11]

Po devíti dnech přiznala, že skutečně je severokorejka a popsala detaily bombového útoku na let 858. Také uvedla, že akce byla provedená na přímý pokyn Kim Ir-sena.

Kvůli spolupráci na bombovém útoku na let Korean Air 858 byla v březnu 1989 odsouzena k trestu smrti. Jihokorejský prezident Ro Tche-u jí ale udělil milost, jelikož Kim byla také obětí skutečného viníka, vlády Severní Korey. Později napsala autobiografii Slzy mé duše, výtěžek darovala pozůstalým po cestujících z letu 858.[2]

Publishers Weekly Kim označil v recenzi knihy Shoot the Women First jako „podobnou robotu“ a „zcela poslušnou vůči mužské autoritě“.[10]

V rozhovoru pro Washington Post Kim řekla, že byla vedena k tomu, aby věřila, že bombový útok je nezbytně nutný pro znovusjednocení poloostrova. Poté, co spatřila prosperitu Soulu si uvědomila, že „svým činem zabíjela krajany“.[12]

V prosinci 1997 si Kim vzala bývalého agenta Jižní Korey, který také sloužil jako její bodyguard, se kterým má dvě děti.[5]

V březnu 2009 se setkala s rodinnými příslušníky Yaeko Taguchi a zmínila tam, že Taguchi může být stále naživu. V návaznosti na to Japonsko v červenci 2010 navštívila[1]. Po zemětřesení v Tóhoku v roce 2011 darovala jeden milion jenů (čtvrt milionu korun) obětem, jako dárek za péči, která ji při předchozí návštěvě byla dána.[13]

Kim nyní žije na neznámém místě v Jižní Korey a je stále chráněna z důvodu strachu před pomstou ze strany vlády KLDR.[14]

V rozhovoru pro BBC Kim řekla, že Severní Korea přátelskost při příležitosti olympijských her v roce 2018 pouze předstírá a že její prioritou stále je jaderný program.[15]

Kim si vzala bývalého jihokorejského agenta zabývající se v roce 1997 jejím případem a mají spolu dvě děti[7]. Žije někde v Jižní Koreji.[5]

Podle rozhovoru pro BBC z roku 2013 byl zbytek její rodiny v Severní Korey zatčen a poslán do pracovního tábora.[5]

• Kim, Hjon-hi. Slzy mé duše. William Morrow & Co, 1993, ISBN 978-0-688-12833-3

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kim Hyon-hui na anglické Wikipedii.

• Osoba Kim Hjon-hi ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kim Hjon-hi