Ken Miles

Kenneth Henry „Ken“ Miles (1. listopad 1918 Sutton – 17. srpen 1966 Riverside) byl britský automobilový závodník. Startoval především v kategorii sportovních vozů a v roce 1961 se neúspěšně pokoušel o účast v závodě Formule 1.

Ken Miles

Ken Miles u Dolphinu Mk 2, 1961
Narození	1. listopadu 1918 Sutton Coldfield
Úmrtí	17. srpna 1966 (ve věku 47 let) Riverside International Raceway
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny	1961
Týmy	Lotus
Závody	0 (1)
Mistr světa	0
Vyhrané závody	0
Stupně vítězů	0
Pole positions	0
Nejrychlejší kola	0
Body celkem	0
První závod	Grand Prix USA 1961
Poslední závod	Grand Prix USA 1961
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miles zpočátku závodil na motocyklech, než za druhé světové války nastoupil do britské armády, kde byl štábním seržantem tanku, se kterým se vylodil v Normandii. Po skončení války závodil s vozy Bugatti, Alfa Romeo a Alvis v kategorii sportovních vozů. V té době se dostal do služeb Frazer Nash s motorem Ford V8.

V roce 1952 Miles opustil Velkou Británii a přesídlil do Los Angeles v Kalifornii. V roce 1953 zvítězil ve 14 závodech pořádaných SCCA s vozem dle vlastního projektu a konstrukce na podvozku vozu MG. Stejný základ použil i pro svůj další projekt, který uskutečnil v roce 1955 a nazval ho "Flying Shingle". Vůz slavil úspěch v SCCA v modifikované třídě F na západním pobřeží.

Pro rok 1957 spolu s Otto Zipperem zkonstruovali vůz Pooper za použití motoru a převodovky Porsche 550S které zasadili do rámu a šasi Cooper 56. První Pooper byl Cooper z 50. let poháněný motorem Porsche 356. Vůz dominoval sezónám 57 a 58 v SCCA na západním pobřeží, které řídil sám Ken Miles. Konstruktérské úspěchy přivedly Milese do týmu Shelby Cobra, kde se stal přímo klíčovým členem. On sám potom s vozem získal druhé místo v 500 km Bridgehampton v 1963.

V roce 1965 startoval ve voze Ford GT40 v závodě Le Mans se spolujezdcem Brucem McLarenem. Ze závodu je vyřadila porucha převodovky.

V roce 1966 zvítězil v závodě na 24 hodin Daytony a 12 hodin Sebringu spolu s Lloydem Rubym a vozem Ford GT40.

Ve stejném roce obsadil spolu se spolujezdcem Denny Hulmem druhé místo v závodě 24 hodin Le Mans po kontroverzním závěru závodu, který byl ovlivněn nařízením týmu, aby všechny tři vedoucí vozy Ford GT40 z marketingových důvodů projeli cílem společně. Jury nakonec rozhodla, že vítězem závodu je právě Bruce McLaren a Chris Amon, protože vzhledem k jejich horší startovní pozici ujelo jejich vozidlo delší vzdálenost. Na startu závodu měl Ken Miles problém s dovřením dveří svého vozu, který byl způsoben tím, že speciálně tvarované dveře tvořící částečně střechu vozu se při zavíraní poškodily nárazem o jeho helmu. Hned na začátku závodu tak nabral ztrátu.

Část fanoušků jej vzhledem ke kontroverznímu rozhodnutí o vítězi závodu Le mans 1966 považuje za jediného jezdce, který kdy dokázal vyhrál v jednom roce takzvanou trojkorunu vytrvalosti - závody 24h Le Mans , 12h Sebring a 24h Daytona.

Osudným se mu stalo testování vozu Ford J 17. srpna 1966.

V roce 2001 byl Ken Miles uveden do síně slávy Motorsports Hall of Fame of America.

Ford GT40, vítězný vůz Kena Milese a Lloyda Rubyho z Daytony 1966