Když jsem já šel tou Putimskou branou
Když jsem já šel tou Putimskou branou je známá lidová píseň z jižních Čech. Konkrétně byla napsána v 19. století v klášteře v Milevsku, zřejmě studentem katolického bohosloví, což vyjadřuje text zmínkou o kázání a sloužení mše svaté. V textu písně se připomíná Písek jako město študáků, tedy studentů, což platí až do současnosti. Dále je zde připomínaná Putimská brána (zbourána 1836). Tato píseň se také objevuje v mnoha variacích jako znělka českobudějovického vysílání Českého rozhlasu. Ve své době a na počátku 20. století bývala tato píseň oblíbená, zvláště mezi studenty. V současné době již nemůže zapřít svůj lidový charakter.
Text písně
1. Když jsem já šel tou Putimskou branou,
dívaly se dvě panenky za mnou
a volaly: študente,
ty malý premiante!
2. Proč, panenky, proč na mě voláte,
pročpak vy mně študovat nedáte,
já vás nesmím milovat,
já musím študýrovat.
3. Sedm let jsem v Písku študýroval,
ani jednu pannu nemiloval,
jenom jednu měl jsem rád,
tu mi přebral kamarád.
4. Počkej, holka, však ty budeš plakat,
až já budu kázáníčko kázat,
kázáníčko, kázání,
o věrném milování.
5. Počkej, holka, ty se budeš soužit,
až já budu tu mši svatou sloužit
v tom píseckým kostele,
první bude za tebe.
Notový zápis
