Karol Langie

Narodil se roku 1814 v Białobrzeżkách, v okrese Rzeszow.[1] Vystudoval gymnázium v Přemyšli a práva na Lvovské univerzitě. Chtěl nastoupit do soudní služby, ale nebyl přijat jako politicky nespolehlivá osoba. Byl členem mnoha vlasteneckých polských spolků a nalézal se pod trvalým policejním dohledem. Během krakovského povstání roku 1846 ho krátce existující povstalecká polská vláda (Rząd Narodowy Rzeczypospolitej Polskiej) jmenovala náčelníkem okresu Rzeszów. Vydal se tam a tak unikl bojům a možné smrti. Po porážce povstání se i s rodinou uchýlil na půl roku do emigrace v Bavorsku a Švýcarsku. Po návratu z exilu se usadil v Krakově.[2]

Byl městským radním a členem akademie v Krakově (Akademia Umiejętności). Publikoval mnoho národohospodářských článků v dobovém tisku. V roce 1843 vydal Swiętojanka, noworocznik gospodarski, roku 1864 Kalendarz naukowy, roku 1866 spis O sprawie głodowej w Galicji 1866 roku, roku 1868 Magistrat wobec wolnej gminy nebo spis O dobroczynności.[1] Roku 1849 se uvádí jako Karl Langie, měšťan v Krakově.[3]

Během revolučního roku 1848 se opět zapojil do veřejného dění. V roce 1848 se stal tajemníkem Národní rady v Krakově. Události onoho roku vylíčil ve spisku Die krakauer Vorfälle 1848.[2] Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Krakov I. Tehdy se uváděl coby měšťan.[4] Náležel ke sněmovní levici.[5]

Po rozpuštění parlamentu roku 1849 se vrátil do Krakova a nadále se veřejně angažoval. Byl dlouholetým členem výboru spolku Towarzystwo Rolnicze Krakowskie. Po obnovení ústavního systému vlády byl roku 1861 zvolen za poslance Haličského zemského sněmu za kurii velkostatkářkou. Zemřel v září 1889.[2]

Jeho synem byl politik Tadeusz Langie (1841–1919).[6]