Karl Kuefstein

Zámek Viehofen u St. Pölten (Dolní Rakousy), rodiště hraběte Karla Kuefsteina

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Kuefsteinů, narodil se jako starší syn diplomata Františka Kuefsteina (1794–1871), po matce Guidobaldině (1807–1874) byl potomkem rodu Paarové. Studoval na diplomatické akademii Theresianum a pak práva na univerzitě ve Vídni. Od roku 1860 působil v diplomatických službách, zastával nižší posty v Berlíně, Mnichově a Bruselu, v letech 1873–1881 byl velvyslaneckým radou v Paříži. Od roku 1881 byl s titulem vyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, diplomatickou kariéru zakončil jako rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku (1895–1902). V této funkci byl vystaven tlaku v roce 1898, kdy byl viněn, že nedokázal zajistit bezpečnost císařovny Alžběty zavražděné v Ženevě, přestože ta cestovala vždy inkognito a odmítala policejní ochranu. Z diplomatických služeb odešel v roce 1902. V letech 1912–1925 byl předsedou Heraldické společnosti ve Vídni.

Erb rodu Kuefsteinů

Od roku 1871 byl po otci dědičným členem rakouské panské sněmovny, od mládí byl zároveň c.k. komořím (1860), později získal titul tajného rady. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy, na zahraničních misích získal belgický Leopoldův řád a francouzský Řád čestné legie.[1] V roce 1918 obdržel Řád zlatého rouna.[2] Do zániku monarchie zastával také dědičný úřad nejvyššího komořího nad stříbry v Dolních a Horních Rakousích.

Jeho majetkem byl velkostatek Greillenstein v Dolních Rakousích. V roce 1870 se v Paříži oženil s Marií Magdou Krügerovou (1842–1897). Měli spolu tři dcery, rodový majetek přešel na potomstvo Karlova mladšího bratra Františka (1841–1918).[3]