Karl Hoffer

Působil jako advokát ve Vídni.[3]

Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. Během revolučního roku 1848 působil jako viceprezident studentského výboru pří říjnovém vídeňském povstání. Pro své politické aktivity byl pak zatčen a odsouzen válečným soudem na dva roky žaláře. Trest byl následně snížen na deset měsíců. Po sedmi měsících byl amnestován (teprve v roce 1859 rehabilitován). V roce 1850 získal titul doktora práv. Působil potom jako koncipient a od roku 1862 jako dvorní a soudní advokát ve Vídni. Působil coby člen výboru advokátní komory. Byl veřejně a politicky činný. V letech 1866–1883 byl členem vídeňské obecní rady. Dlouhodobě působil ve spolku novinářů a spisovatelů Concordia.[1][2]

Dlouhodobě zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu, kam nastoupil roku 1865 a členem sněmu zůstal až do roku 1877. Zastupoval kurii měst, obvod Vídeň IX (Alsergrund).[1][2] Od roku 1871 zasedal v zemské školní radě.[2]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, IX. okres. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879, nyní za obvod Vídeň I. okres.[4] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Carl Hoffer, advokát, bytem Vídeň.[5] V Říšské radě se zaměřoval na školská témata, zapojil se do polemik s konzervativními poslanci okolo zákona o národních školách.[2]

V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok německých ústavověrných liberálů (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval mladoněmecké křídlo.[6] V roce 1878 zasedal v mladoněmeckém poslaneckém Klubu pokroku.[7] Jako ústavověrný poslanec se uvádí i po volbách roku 1879.[8]

Měl manželku a čtyři děti. V květnu 1884 ukončil činnost své advokátní kanceláře. Až do poslední doby ale zůstal aktivní v parlamentu. Zemřel v dubnu 1885 v důsledku nachlazení a zápalu plic.[2]