Kareta pravá

I přesto, že je kareta pravá všežravá, složku její potravy nejčastěji tvoří vodní houby, zvláště pak druhy Aaptos aaptos, Chondrilla nucula, Tethya actinia, Spheciospongia vesparium nebo Suberites domuncula. Některé houby, které se stávají potravou karety pravé jsou pro ostatní živočichy smrtelně jedovaté, ale kareta pravá je dokáže bez většího problému pozřít. Navíc tyto houby obsahují vysoké procento křemenčíkového obsahu, což činí karetu pravou jako jednu z mála živočichů želvou, která dokáže požírat i křemenčíkové organismy. Jejich potravou se však stávají i jiní bezobratlí, především pak žebernatky a medúzy, a to i velice nebezpečné druhy jako např. měchýřovka portugalská (Physalia physalis) nebo živočichové z třídy polypovců (Hydrozoa), které napadá pomocí toho, že zaútočí na nechráněné oči a před případným medúziným bráněním ji chrání tlustá pokožka na hlavě.

Mláďata

O rozmnožování karet pravých toho není mnoho známo a o mnoha informacích se až do dnešní doby spekuluje. Karety, které obývají území Atlantského oceánu se páří zhruba v období mezi dubnem a listopadem, karety obývající indický oceán, např. Seychelská populace se páří o něco později, v rozmezí mezi zářím a únorem. Jako ostatní mořské želvy se i karety pravé páří v mělkých lagunách mimo břehy svých hnízdišť. Po spáření samice karet pravých pracně vylezou během noci na souš, kde nejdříve vyklidí oblast určenou k hnízdění a vyhrabou pomocí svých zadních ploutví poměrně velkou prohlubeň. Po nakladení vajec, což trvá obvykle několik hodin a kterých bývá v jedné snůšce kolem 150, samice prohlubeň pečlivě zahrabe pískem a plazivými pohyby se znovu vrací do oceánu. Období hnízdění je také jediné období, kdy samice karety pravé vylézají na souš a opouštějí oceán.

Po vylíhnutí váží obvykle mladé želvy méně než 22 gramů, mají tmavě hnědé až černé zbarvení a jejich krunýř dosahuje na délku zhruba 2,5 cm. Instinktivně se hned po vylíhnutí snaží dostat co nejrychleji do oceánu, kam je vede odraz měsíce ve vodě (často si tento jev karety pletou s nepřirozenými světelnými zdroji, jako např. lampami nebo veřejným osvětlením). Želvy, které se do oceánu nedostanou do úsvitu se stávají kořistí dravců (hlavně bahňáků a racků) nebo nejrůznějších druhů větších krabů.

Mladá kareta pravá poblíž zámořského regionu Réunion.

Ani po vstupu do oceánu se však nevyhnou nebezpečí a malé želvičky se stávají snadnou kořistí větších druhů ryb. Proto se snaží skrývat např. pod kameny nebo v korálech. Až po dosažení 35 cm nejsou tak snadnou kořistí, jelikož už mají znatelně tvrdší karapax. Pohlavní dospělosti dosahuje zhruba ve třech letech.

I přesto, že neznáme několik základních informací o životě karety pravé, odhaduje se, že se v přírodě může dožít až padesáti let. Jako ostatní druhy mořských želv žijí i karety pravé samostatně po většinu svého života a společnost vyhledávají jen v období páření. V současné době jsou karety pravé tažné a na jednom území se nezdržují příliš dlouhou dobu. Díky jejich pevnému karapaxu nemají karety pravé mnoho úhlavních predátorů, i když se najde několik živočichů, kteří si dokážou se záludností karapaxu poradit. Do této nepříliš velké skupiny patří žraloci, chobotnice, několik druhů větších krokodýlů a v neposlední řadě i ryb.

Mapa rozšíření karety pravé. Červeně jsou vyznačena hlavní hnízdiště, žlutě pak hnízdiště menší.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hawksbill turtle na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kareta pravá na Wikimedia Commons
• Taxon Eretmochelys imbricata ve Wikidruzích
• Kareta pravá na BioLibu