Karen Blixenová

Karen Dinesen se narodila v Rungstedlunduu v severním Sjaellandu jako druhá dcera spisovatele a kapitána Vilhelma a Ingeborg Dinesen, rozené Westenholzové. Karen Blixenová se po celý život se nechtěla smířit s konvenčními představami své rodiny o postavení ženy. Původně si chtěla zvolit dráhu profesionální výtvarnice (studovala na výtvarné akademii), pokoušela se také o literární tvorbu a pod pseudonymem Osceola uveřejnila časopisecky dvě novely. Roku 1914 se provdala za svého švédského bratrance barona Brora Blixena-Fineca a společně s ním zakoupila farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi v Keni. Manželství však ztroskotalo, farma zkrachovala a po smrti svého anglického přítele Denise Finch Hattona se Blixenová nemocná a téměř bez prostředků vrátila do Dánska, kde pak v rodném Rungstedlundu severně od Kodaně žila po zbytek života.

V průběhu let, která trávila v Africe pokračovala v literárních pokusech a vydala časopisecky loutkovou komedii Sandhedens haevn (1926, Jak se pravda pomstila). Prosadila se však až anglicky psanou a v USA velmi úspěšnou sbírkou novel Seven Gothic Tales (1934), kterou sama přeložila do dánštiny jako Syv fantastiske fortaellinger (1935, Sedm fantastických příběhu). Anglická verze vyšla pod autorským pseudonymem Isaak Dinesen, stejně jako další anglicky psaná díla Blixenové. Všechny její dánské knihy vyšly pod jejím vlastním jménem, většinou v jejím vlastním překladu do dánštiny.

Léta strávená v Africe jsou inspirací polofiktivní a polovzpomínkové knihy "Out of Africa" – Min afrikanske farm (1937 – Africká farma, č. 1948, Vzpomínky na Afriku, č. 1992). Úspěch prvních dvou knih zbavil Blixenovou existenčních starostí, stejně jako dlouhodobé onemocnění ji ale i tvorba stála mnoho sil a tak další díla přicházela s delšími přestávkami.[2]

Blixenová psala dánsky i anglicky. Těžiště jejího díla je v útvaru dlouhé povídky. Děj většiny v z nich se odehrává v období od pol. 18. století do pol. 19. století, hrdiny jsou většinou postavy z vyšších společenských kruhů nebo naopak archetypální, sociálně nezařazení představitelé „duchovní aristokracie“, a jejich společným rysem je protinaturalistická vypravěčská technika s důrazem na osobu autora, respektive vypravěče, vyznačujícího se až božskou všemocností ve vztahu k literárním postavám (oblíbeným motivem Blixenové jsou loutky).

V souladu s dobovou lokalizací děje charakterizuje novely i lehce archaizovaný a vysoce formalizovaný jazyk. Mezní situací příběhů Karen Blixen je obvykle chvíle existencionálního osudového rozhodování (v tom se autorka jeví jako dědička a pokračovatelka Sørena Kierkegaarda). Pronikavá autorská ironie, jež na sebe někdy bere podobu dekadentní, stylizované a na odiv stavěné cyničnosti, brání přehnanému patetizování. Snahu o zobecnění a širší psychologickou platnost příběhů podtrhují všudypřítomné vazby s dědictvím kulturního světa evropského i mimoevropského, v němž se postavy Blixenové pohybují. Pod pláštěm historických převleků skrývá Blixenová vysoce kritický postoj k měšťáckým hodnotám a úzkoprsé morálce. Moderní feministická kritika rovněž upozorňuje, že nositelem síly a energie jsou u Blixenové často ženské postavy, zatímco muži mívají spíše sklon ke slabošství.[2]

Africká farma (Den afrikanske farm, také pod názvem Vzpomínky na Afriku – 1992) je autobiografická próza, která byla veřejností velmi vstřícně přijata. Kniha je žánrovou směsicí vzpomínek, lyrizovaných popisů a esejistických úvah, čerpajících ze spisovatelčiných zážitků z doby pobytu v Africe. Děj sice nemá výrazný ucelený epický průběh, nicméně text je koncipován jako stylizovaný příběh o ztraceném ráji. Přestože Blixenová Afriku značně idealizuje, kniha nabízí řadu zajímavých postřehů o vztahu mezi různými kulturami a mezi přírodou a kulturou obecně.[3]

Film Podle jejích autobiografických knih byl v roce 1985 natočen oscarový film Vzpomínky na Afriku s Meryl Streepovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích.

Česky vyšla následující díla Karen Blixenové, vždy v překladu Františka Fröhlicha.

• Anekdoty osudu / Zimní pohádky (Skæbneanekdoter/Vintereventyr, 1958/1942)
• Sedm fantastických příběhů (Syv fantastiske fortællinger, 1934)
• Africká farma (Den Afrikanske Farm), vyšla ve vydavatelství Za svobodu zřejmě v roce 1949, v českém překladu Marie Polívkové.

• Tagea Brandts Rejselegat, 1939.
• Holberg-medaljen, 1949.
• Otto Benzons Forfatterlegat,[note 11] 1949.
• Ingenio et arti,[note 12] 1950.
• Boghandlernes gyldne Laurbær, 1952.
• Dansk Forfatterforenings H.C. Andersen Legat, 1955.
• Kritikerprisen,[note 13] 1957.
• Jeanne og Henri Nathansens Mindelegat, 1957.
• Henrik Pontoppidans Mindefonds Legat, 1959.