Karel Zlín

Jako dítě zažil válečné bombardování Zlína a jeho strýc Tomáš Podruh, podplukovník československé armády, byl pro svou účast v protinacistickém odboji zajat a popraven stětím v roce 1942. Otec Karla Machálka byl zaměstnán jako grafik a posléze pracoval jako vedoucí propagačního oddělení firmy Baťa. Od 40. let trávil prázdniny na venkově v Lišově v jižních Čechách a byl svědkem úpadku zemědělství za násilné kolektivizace.[1]

Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1952–1956) v letech 1957–1963 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vlastimila Rady a Karla Součka. Během studia soukromě navštěvoval sochařský ateliér Karla Hladíka. Pseudonymu Karel Zlín začal užívat od roku 1954, kdy měl obavy že název jeho rodného města, přejmenovaného komunisty na Gottwaldov, upadne v zapomnění. Roku 1967 navštívil poprvé Paříž a následujícího roku Řím a Florencii.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 krátce spolupracoval s düsseldorfskou galerií Wendorf-Swetec a roku 1970 se zúčastnil prvního a zároveň posledního ročníku Mezinárodního malířského sympozia v Roudnici nad Labem. Začátkem července 1976 odjel na studijní pobyt do Francie. V roce 1977 pracoval v Nogent-sur-Marne v bývalém ateliéru sochaře Marcela Gimonda a dostal zde nabídku na samostatnou výstavu v Galerii Le Lutrin v Lyonu. Poté, co mu česká ambasáda odmítla prodloužit pobyt ve Francii, požádal zde o azyl.

Krátce pobýval také v Římě na akademii Villa Medicis. Od roku 1978 pracoval v ateliéru v Rue de Louvre v Paříži a spolupracoval s uměleckou slévárnou Coubertinovy nadace v Saint-Rémy-lés-Chevreuse. Roku 1981 získal francouzské státní občanství. Byl úspěšný ve veřejných soutěžích a svá vrcholná díla do veřejného prostoru vytvořil v době prezidentství Françoise Mitterranda v letech 1992–1993. V zahraničí měl výstavy např. ve Ville Medici v Římě (1977), Galerii André Girard v Paříži (2002) nebo Galerii Orenda v Paříži (2009, 2017).[2]

V Československu vystavoval v roce 1967. Po pádu komunistického režimu vystavil až roku 2008 své filmové plakáty a roku 2010 měl monografickou výstavu v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.

V 60. letech se věnoval převážně malbě a uvedl se také jako literát svou první básnickou sbírkou Hledání (1969). Po sovětské invazi a během normalizace vytvořil v letech 1968–1976 celkem 53 filmových plakátů[3] Kromě toho ilustroval vlastní knihy a vytvořil knižní obálky a ilustrace pro další autory (Radim Kopáč, Otočila jsem hlavu tím směrem..., 2007)[4].

Od počátku 90. let se věnuje také sochařství. V jeho tvorbě posledních let se odráží inspirace z cest do Egypta.[5]

• Karel Machálek, Galerie mladých, Mánes, Praha 1967
• Karel Zlín, text Vlastimil Tetiva, Radim Kopáč, Pascale Grémont, 287 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, 2010, ISBN 978-80-86990-43-9, ISBN 978-80-86952-40-6
• Karel Zlín, Retrospektiva, text Vlastimil Tetiva, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, 2010
• Karel Machálek-Zlín: Retrospektiva / Retrospektive, text Marcel Fišer, Galerie výtvarného umění v Chebu 2011
• Karel Zlín: La commedia dell'arte, text Jiří Pelán, Giovanni Sciola, 68 s., Italský kulturní institut v Praze 2017

• Seznam českých spisovatelů

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Zlín
• Slovník české literatury
• Karel Zlín v Databázi knih
• A2 – ukázka díla
• Antologie české poezie – ukázka díla
• Rozhovor Český rozhlas^{[nedostupný zdroj]}
• Karel Zlín v informačním systému abART
• Artmix ČT, 16.5.2010