Karel Picmaus

Pilotem chtěl být od šesti let, následně se dostal do tzv. Svazarmu v Křižanově, kdy tak mohl začít létat.[5] Vystudoval základní školu v Třebíči, následně se vyučil frézařem v Západomoravských strojírnách, po vyučení odmaturoval na Střední průmyslové škole strojnické. Nastoupil na základní vojenskou službu do Košic, kde se začal více zajímat o letectví. Po návratu do Třebíče začal pracovat jako frézař v Západomoravských strojírnách, později také jako zapletač pletacích strojů. Roku 1972 pak přešel do SlovAiru Bratislava, kde pracoval jako profesionální pilot.[1] Pracoval jako profesionální pilot ve váze do 5700 kg s obchodní licencí. Létal více než 36 let[2], profesně létal od roku 1972.[5]

Později se stal držitelem rekordu v počtu letů, vzlétl téměř 105tisíckrát.[2] Rekord je evidován v Pelhřimovském muzeu rekordů a kuriozit, kdy dle dokumentace od 23. dubna 1961 do roku 2008 nalétal 12 129 letových hodin.[6] Byl dislokován ve Štítarech, kde létal primárně s práškovacím letadlem pro zemědělství. V 90. letech 20. století byl jedním ze zakladatelů Západomoravského aeroklubu v Třebíči.[2] Jako pilot s licencí obchodního pilota pracoval do roku 2008.[5]

Pamětní kříž Jiřímu Hronovskému u Hostimi.

Létal primárně na tzv. čmelácích, tj. zpočátku na Z-37 A (Zlín 37[7]), následně na tzv. turbočmeláku nebo také AN-Z. Po odchodu do důchodu létá s ultralightem značky Fox[8] s názvem Lucky Charlíe. Byl iniciátorem stavby pomníku s vrtulí nedaleko Hostimi, kde zahynul pilot čmeláku a přítel Karla Picmause Jiří Hronovský.[5] V roce 2018 bylo jeho jméno spolu s dalšími oceněnými umístěno na pamětní desku v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi.[7] Obdržel Stříbrný plachtařský odznak FAI.[9] V Muzeu Vysočiny Třebíč prováděl komentované prohlídky výstavy nazvané Vzduch je naše moře, která se zabývala letectvím v Třebíči.[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Picmaus na Wikimedia Commons