Karel Neuwirth (urolog)

Karel se narodil 24. září 1893 v rodině lesmistra Neuwirtha v Malenovicích na Zlínsku. Rozhodl se pro lékařské povolání, stejně jako jeho mladší bratr František (1895–1959), který se stal stomatologem. Rodiče jim brzy zemřeli, ujal se jich strýc Liška, bratr jejich matky, mlynář a majitel pily v Dobřívě u Rokycan. Jejich o něco starší sestra Růžena (1892–1971, Růžka, též Rosalie) trpěla tím, že se o bratry musela starat.[2]

Po gymnáziích v Uherském Hradišti a Rokycanech, kde maturoval, začal Karel studovat medicínu ve Vídni a pokračoval v Praze, kde 1918 promoval (MUDr.), v ten samý den jako mladší bratr František. 1919–1921 pracoval Karel jako sekundář a později asistent na klinice profesora Kukuly (Lékařská fakulta UK v Praze) a 1921–1926 jako asistent na Chirurgické klinice profesora Petřivalského (pozdější LF MU) v Brně. Následovala studijní cesta do Anglie, Itálie, Rakouska a Francie, kde sbíral zkušenosti v oboru urologie.

Tehdejší Československo bylo, stejně jako předtím Rakousko-Uhersko, do světa otevřené a tak i Karel cestoval po Evropě a za oceán – jako i 1923 do Londýna na mezinárodní kongres spolu s dalšími třemi českými chirurgy.

„Poslední den sjezdu, který byl věnován krevní transfuzi, se švédský chirurg Torsten Rick zeptal Karla Neuwirtha, zda zná svého krajana Janského, který byl prvý, kdo popsal čtyři krevní skupiny. Rozpačitý Neuwirth musel přiznat, že zná jméno Janského jako psychiatra, ale o jeho objevu tak významném pro krevní transfuzi neví. Když další z účastníků profesor Diviš připravoval referát o sjezdu do lékařského časopisu, zmínil se, že „američtí autoři Landsteiner, Jansky a Moss po nesčetných zkouškách roztřídili lidstvo na čtyři skupiny podle vzájemného poměru aglutinace sér červených krvinek“. Diviš ve svém příspěvku předpokládal, že Janský je Američan, neboť jeho jméno na sjezdu bylo vyslovováno jako „Džensky“. Po Neuwirthově upozornění svůj příspěvek dodatečně upravil. Setkání urologa Neuwirtha se švédským kolegou v Londýně tedy připomnělo českým lékařům Janského objev. Ten byl sice v českém časopise publikován již v roce 1906, ale nevzbudil větší pozornost. Jen díky tomu, že Janského český článek byl doplněn francouzským souhrnem, dostal se objev do povědomí v zahraničí a bylo o něm referováno v několika zahraničních časopisech.“[3]

1925 se habilitoval v urologii na I. chirurgické klinice prof. Petřivalského. Působil na Lékařské fakultě pozdější MU v Brně, kde se 1931 stal mimořádným profesorem urologie, 1927–1943 primářem urologického oddělení Nemocnice Milosrdných bratří v Brně. V letech 1943–1960 vedl Urologické oddělení Brněnské zemské nemocnice, později Urologická klinika brněnské Lékařské fakulty (FN Brno) na Pekařské.

Pokud nebyly hranice uzavřeny (jako za okupace 1939-45 a první části totality 1948-68), byl ve spojení s urologickými instituty zejména v Německu, Rakousku, Francii, Velké Británii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Rumunsku, Jugoslávii, Maďarsku, Švédsku a USA (z USA přivezl McCarthyho resektoskop a „slepý“ litotryptor, který zakoupil na vlastní náklady).

Byl členem odborných spolků, doma i ve světě – Spolek českých mediků, Société internationale de chirurgie, Société internationale d'urologie (jejím národním delegátem pro ČSR), Deutsche urologische Gesellschaft, Česká sekce Moravské lékařské komory v Brně, Chirurgická společnost J. E. Purkyně (zakládající člen její urologické sekce, které předsedal), z ní 1953 vzešlá Československá urologická společnost (její první předseda). Byl hlavním odborníkem Ministerstva zdravotnictví pro urologii.

Jinak také předsedal Brněnskému Lawn-Tennis Clubu a Pánskému klubu v Brně.

Publikoval řadu vědeckých prací, i mimo MU proslovil řadu přednášek, také v zahraničí. Spolu s Karlem Uhlířem napsal učebnici celé generace urologů Praktická urologie. Známé byly jeho práce o blokádě splanchniku v léčbě anurie a anastomózy močovodu a dolního kalichu solitární ledviny, citované i v zahraničních pramenech.

Zasloužil se o vybudování první urologické kliniky v našich zemích a patří k zakladatelům moderní urologie u nás. V roce 1960/61 odešel na odpočinek, zemřel v Praze 6. dubna 1970, kde žil posledních deset let svého života.

Za druhé světové války byl členem a lékařem odbojové skupiny působící na Českomoravské vrchovině.[3]

Jeho bratr František Neuwirth byl profesor stomatologie na Univerzitě Karlově v Praze. Jejich sestra Rosalie byla ženou Vladimíra Jiřího Rotta.

• Dalibor Pacík: Urologická klinika LF MU a FN Brno, v Tomáš Hanuš (ed.): Historie urologických pracovišť v České republice, Maxdorf, Praha 2018, na fnbrno.cz (Pohled do historie brněnské urologie, Archiv tiskových zpráv FN Brno)
• František Rovný: K 100. výročí narození profesora MUDr. Karla Neuwirta, Universitas – revue Masarykovy univerzity, MU, Brno 1993
• Karel Malý (ed.): Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939, UK, Praha 1993, s. 194–195
• Společenský almanach Velkého Brna, Brno 1933, s. 31
• Bohumil Vacek: Velké Brno hygienické a sociální, Brno 1925

Karel Neuwirth – odborné publikace

• Praktická urologie, spoluautoři Karel Uhlíř a kol., Il. Dagmar Černá, SZdN, Praha 1965
• Vývoj československé urologie, Scripta medica Facultatis medicae Universitatis Purkynianae Brunensis, 1963, roč. 36, č. 5, s. 264-266
• Úskalí boje proti bolestem v urologii, Rozhledy v chirurgii. 1958, roč. 37, č. 5, s. 326-329
• Rozvoj československé urologie a její úkoly, Rozhledy v chirurgii, 1955, roč. 34, č. 1/2, s. 6-15
• Problém cystalgie : souborný referát, Rozhledy v chirurgii, 1955, roč. 34, č. 1/2, s. 138-145
• Dnešní stav léčení urogenitální tbc a naše připomínky k organizaci léčby u nás, Rozhledy v tuberkulose a v nemocech plicních. 1953, roč. 13, č. 1, s. 3-5
• Pozdní následky přemístění močovodu do střeva, Rozhledy v chirurgii, 1953, roč. 32, s. 108-114
• Předoperační příprava a pooperační doléčení u onemocnění uropoetického aparátu, Zborník prác 6. dňa chirurgov prof. Kostlivého. SAV, Bratislava 1953, s. 157-166
• Problém anurie v urológii, Sborník prác VII. sjazdu Čsl. chirurgickej spoločnosti, sekcie Čsl. lekárskej spoločnosti J.E. Purkyněho, Slovenská akadémia vied a umení, Bratislava 1952, s. 624-630
• Implantation of the ureter into the lower calyx of the renal pelvis, The Urologic and Cutaneous Review, 1948
• Endovesikální odstraňování kamenů zaklíněných v dolní části uretoru, Praha 1925
• Pokusný a klinický průkaz o významu enervace ledvin – 1. část: úvod do problematiky, teorie / Protokoly pokusů / Část klinická, Časopis lékařů českých, Praha 1924
• Druhý případ cystického rozšíření dolního konce ureteru, Ed. Grég, Praha 1923
• Vrozená kontralaterální dystopie ledviny, Praha 1923
• Cystické rozšíření dolního konce ureteru, Praha 1922
• Příspěvek k therapii reflektorické anurie, A. Neubert, Praha 1922
• Pozoruhodný případ onemocnění krevního, (Med. Cand.), Časopis lékařů českých, 1916, roč. 55, č. 21, s. 641-644

• Ochrana osobních údajů v EU od května 2018 nově – změny se týkají i zdravotnictví, Manažerská review. 2016, roč. 2016, č. 1, s. 12.