Karel Macháň

V mládí studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a hudební vzdělání mu poskytl jeho strýc, který byl kapelníkem v Rovné. Nějaký čas byl v klášteře Milosrdných bratří ve Vídni. Stal se kapelníkem vojenské kapely v Petrovaradíně a v Niši.

V roce 1891 odešel do Bulharska, kde vyučoval na učitelských ústavech v Silistrii, Šumenu a Kjustendilu. Spolu s významným bulharským folkloristou N. Babačevem vydávali hudební časopis Kaval. Uveřejnili velmi cenné články o bulharské lidové hudbě. Problematika bulharské lidové hudby ho zaujala natolik, že záhy začal pilně přispívat do několika časopisů v Bulharsku, Německu aj. Zabýval se zejména vlivy orientální a byzantské hudby na bulharskou lidovou píseň.

Karel Macháň je též autorem několika učebnic hudby (Učebnik po muzikata, Učebnik po kitara, Kratak učebnik po pěnie). Za školu hry na housle byl v roce 1898 vyznamenán srbským králem Alexandrem.

Patrně v roce 1902 odešel do carského Ruska. Stal se brigádním kapitánem v Čardžuji, oblastním kapitánem Turkestanského vojenského okruhu v Kokanu. V Moskvě získal kvalifikaci učitele němčiny. Pedagogicky působil, tak jako řada jiných Čechů, ve významných kulturních centrech Batumi a Tbilisi. Ke konci života působil taktéž v moskevském rozhlase.

I když Karel Macháň většinu života prožil v zahraničí, můžeme v jeho osobnosti spatřit významného českého folkloristu, který se neopakovatelně zasloužil o zachování a rozvoj bulharské kultury.

• Bulharské capriccio pro klavír a orchestr
• Choro (opereta)
• Četné směsi lidových písní a vojenské pochody

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s.28
• Енциклопедичен речник КЮСТЕНДИЛ А-Я, Sofie, 1988, vydavatelství БАН, s.396