Karel Kotrba (sochař)

Vyučil se v letech 1912–1913 jako štukatér a docházel na večerní kurzy modelování na Uměleckoprůmyslové škole. Za první světové války byl zajat. Domů se vrátil v roce 1919 jako francouzský legionář[1]. V letech 1919–1923 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v medailérské škole prof. Otakara Španiela. V letech 1927–1928 byl na studijní cestě v Paříži.

Na počátku 20. let spolu s Pravoslavem Kotíkem a spolužáky Karlem Holanem a Miloslavem Holým vstoupil do Umělecké Besedy. Po pěti letech strávených v Umělecké Besedě se ocitli ve střetu s konzervativnějším křídlem spolku, který se vystupňoval na přelomu let 1924–25. Po té přešli do SVU Mánes, kde naopak působili jako tradicionalisté a po konfliktu byli roku 1930 vyloučeni.[2]

V letech 1925–27 pod svými jmény uspořádali tři výstavy. Název Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko vznikl až dodatečně, podle sborníku, který připravoval estetik Bohumil Markalous (nerealizován).

Karel Kotrba vystavoval v zahraničí v československých expozicích na Bienále v Benátkách (1930, 1936), ve Vídni (1934), Bruselu (1935) a Stockholmu (1936).

Zemřel ve Slapech 11. srpna 1938[3] ve věku 45 let. Jeho díla z pozůstalosti byla uložena v depozitáři Středočeské galerie a roku 2008 převedena darovací smlouvou do majetku GASK.[4]

Karel Kotrba, Alegorický reliéf (Obchod, Návrat, Průmysl), Legiocentro, Praha

Do jeho tvorby se promítaly zkušenosti z války i život na předměstí v pražských Holešovicích. Citlivost k sociálním otázkám se u něj projevuje ve zvolených námětech i ve stylu sochařského díla, které je zařazováno do proudu sociálního umění 20. let.

Památník národního osvobození v Plzni, kde byl spoluautorem sousoší, měl pohnuté osudy. Byl slavnostně odhalen 28. října 1928 k 10. výročí založení Československa, za války 25. června 1940 byl odstraněn ale zachován, 28. října 1945 znovuodhalen, 1. června 1953 odstraněn a následně zničen komunistickým režimem. 28. října 1991 byla odhalena socha Masaryka a 1. června 1999 celá replika sousoší.[5]