Karel Holan

Maturoval na Karlínské reálce. Současně studoval v soukromých školách kreslení Vincence Beneše a Otakara Nejedlého. V roce 1913 začal studovat architekturu na české technice. Během první světové války byl povolán do armády, kde utrpěl zranění. Po propuštění z armády nastoupil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech (1915–1921) studoval v atelérech profesorů Maxmiliána Pirnera, Karla Krattnera a Vlaho Bukovace.

Svou první výstavu uspořádal jako člen výtvarného odboru Umělecké besedy (V.O.U.B.). Od Umělecké besedy se v roce 1924 odštěpilo několik umělců. Čtyři z nich – Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili Sociální skupinu (původně Ho Ho Ko Ko, někdy též Skupina sociálního umění). Názory skupiny vyjádřil Holan v článku O tendenčnosti v umění, který byl otištěn v časopisu Život v roce 1924.[2]

V roce 1927 se stal členem SVU Mánes, ze kterého byl v roce 1930 po vážné roztržce vyloučen.[3].

Poté se stal členem Spolku výtvarných umělců Myslbek. Zde měl výstavu v roce 1933 a v roce 1944. Souborná výstava k jeho šedesátinám se uskutečnila v prosinci 1953 po jeho smrti.

Rané dílo (přibližně z let 1919–1925) obsahuje sociální motivy z pražské periferie (například obrazy Noční společnost, Utopená, Olšany, Radlice ve sněhu, Lom). Jeho zralé dílo je věnováno především Praze. Jedním z jeho častých pražských motivů byl Karlův most.