Karel IV. a světci

Prvorozený syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byl pokřtěn 30. května 1316. Podle hlavního patrona Českého království dostal jméno Václav. Ve svých sedmi letech přijal během své výchovy ve Francii biřmovací jméno Karel po svém strýci a kmotru Karlovi IV. Sličném.[1] Od té doby používal jméno Karel a snažil se dostát odkazu svého velkého předka Karla Velikého i skutečného předka svatého Václava. A tak, ačkoli se oficiálně uváděl jako Karel, přece na některých svých pečetích uchoval písmeno W jako připomenutí svého křestního jména Václav. Tak je tomu i na pečeti Univerzity Karlovy, kterou založil v Praze 7. dubna 1348: Karel IV. klečí s korunou na hlavě před stojící postavou svatého Václava. Pod praporem svatého Václava s orlicí je právě ono písmeno W(enceslaus), které znamená křestní jméno Karlovo i světcovo. Karel odevzdává do ochrany svou novou univerzitu právě svatému Václavovi, jakožto ochránci a věčnému panovníku Českého království. Symbolický význam má i podobná plátová zbroj byzantského typu, kterou na sobě má jak svatý Václav, tak Karel IV. Ačkoli o tom někteří historikové umění pochybují, pečetidlo univerzity muselo vzniknout brzy po roce 1348, protože Karel IV. má pouze krátký vous a především má na hlavě pouze královskou korunu, nikoli korunu císařskou, kterou by musel mít na hlavě po roce 1355. Z těchto ikonografických důvodů musí být pečetidlo univerzity starší než rok 1355, nehledě k tomu, že univerzita musela mít od počátku nějaké úřední pečetidlo.^[zdroj?]

Podobně jako na svatého Václava v Čechách vědomě navazoval i na Karla Velikého ve Svaté říši římské. Byl si vědom, že ho již jeho jméno Karel zavazuje vůči odkazu tohoto velkého panovníka a světce, jak ho chápal středověk. Zajímavé je, že sice v oficiálních listinách se Karel začal titulovat jako Čtvrtý až po římské císařské korunovaci 5. dubna 1355, ale ve svých třech autografech z roku 1354 se sám už tituloval jako Quartus ještě jako pouhý římský král, čímž chtěl vyjádřit svou pravoplatnou následnost po Karlovi I. Velikém. Už při své první návštěvě Cách, korunovačního města římských králů, místa uložení ostatků Karla Velikého v jím založeném kostele Panny Marie, Karel IV. projevil mimořádný vztah k tomuto světci. Svou korunovaci v Cáchách v roce 1349 pojal jako náboženskou pouť. Přijel v době, kdy končilo slavnostní ukazování tradičních svatých relikvií početným poutníkům ze Svaté říše římské a celé Evropy. Tyto relikvie opatřil pro Cáchy právě Karel Veliký kolem roku 800. Karel IV. naplánoval svou korunovaci v Cáchách (byla to již druhá jeho korunovace na římského krále, první se odehrála provizorně v Bonnu) na den svatého Jakuba, patrona poutníků, protože sám přišel do Cách jako poutník a poklonil se relikviím. Při této korunovaci byl Karel IV. posazen na trůn Karla Velikého a mohl vidět i ostatky Karla Velikého. Při tom požádal kapitulu o darování některých relikvií. Získal tři zuby Karla Velikého (originální listina o tomto darování je dodnes zachována v Národním archivu). Později nechal Karel IV. ozdobit lebku Karla Velikého v Cáchách nádherným relikviářem v podobě hlavy, a nechal vytvořit velký třívěžový relikviář s ostatky Umučení Páně, do něhož byla vložena také kost z ruky Karla Velikého.^[zdroj?]

V Čechách Karel IV. založil roku 1350 na Novém Městě pražském klášter augustiniánů kanovníků s kostelem, zasvěceným Karlu Velikému.[2] Je to ojedinělé zasvěcení v celé přilehlé Evropě, a byl to symbolický krok, dokonce i půdorys chrámu na Karlově je odvozen z osmiboké kaple Karla Velikého v Cáchách. Mons Karoli v Praze byl připomínkou tohoto osobního vztahu Karla IV. ke svatému Karlovi Velikému.

I na pečeti karlovského kláštera (zachovala se v jednom jediném otisku v Národním archivu) je podobná kompozice jako na pečeti Univerzity Karlovy, totiž klečící panovník před stojící postavou Karla Velikého. V tomto případě má ale Karel IV. na hlavě císařskou korunu a vztahuje ke svému patronovi pouze sepjaté ruce. Pečetidlo vzniklo po roce 1355.^[zdroj?]