Karel II. Neapolský
Karel II. Neapolský (francouzsky Charles le Boîteux, italsky Carlo II d'Angiò; 1254? – 6. května 1309 Neapol) byl neapolský král.
Karel II. Neapolský | |
---|---|
král neapolský | |
Narození | 1254? |
Úmrtí | 6. května 1309 |
Neapol | |
Pohřben | Dominikánský kostel v Neapoli |
Manželka | Marie Uherská |
Potomci | Karel I. Martel Ludvík z Toulouse Robert I. Neapolský Filip I. z Taranta Ramon Berengar z Andrie Jan Tristan Petr Tempesta Jan z Durazza Markéta z Anjou Blanka z Anjou Eleonora z Anjou Marie z Anjou Beatrix z Anjou |
Rod | Anjouovci |
Otec | Karel I. z Anjou |
Matka | Beatrix Provensálská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Karel byl druhorozeným synem hraběte Karla z Anjou a jeho první choti Beatrix, dcery provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Jeho otec získal díky papežské nabídce, vlastní ctižádostivosti a nezbytné dávce vojenského štěstí sicilské království. Korunován byl v lednu 1266.
Jako princ měl Karel, svými současníky byl pro tělesný handicap zván Chromý, od roku 1268 titul vévody ze Salerna. V květnu či červnu 1270[1] se jako šestnáctiletý se oženil s uherskou princeznou Marií, dcerou krále Štěpána V. a Alžběty, dcery kumánského chána Kuthana.
„ | Král Štěpán V... měl kromě dalších dcer jednu, která se jmenovala Marie. Tu dal za manželku Karlovi Kulhavému, synovi Karla Velikého... | “ |
— Dubnická kronika[2] |
Isabela Neapolská byla naopak provdána za mladého uherského krále Ladislava IV. Kumána.
Aragonské vězení
Roku 1282 se Sicílie vzbouřila proti anjouovské nadvládě. Karel tehdy žil v provensálském hrabství a otec jej poslal na pařížský dvůr, kde měl mladík získat příslib vojenské pomoci. Královský bratranec Filip III. ochotně strýci poslal posily. Roku 1284 Karel v bitvě u Neapole upadl do zajetí aragonského admirála Rogera z Laurie a svého otce tím velmi popudil. Roger z Laurie přislíbil Karlovo propuštění na oplátku za propuštění Beatrix, dcery krále Manfréda, ale klamal a Karla s sebou odvezl do Katalánska.
V internaci strávil Karel celé roky.[3] O propuštění se zasloužila anglická královna Eleonora, která nelitovala peněz ani času a její snaha byla korunována úspěchem.[4] Karel byl po opakovaných diplomatických vyjednáváních propuštěn v říjnu 1288 a donucen slíbit, že nebude používat titul sicilského krále a dát tři ze svých synů jako rukojmí aragonskému králi. Po nuceném příjezdu na francouzský dvůr nechal král Filip IV. jeho průvodce zatknout a Karla s vojenským doprovodem a mnoha rytíři poslal do Itálie, kde byl nadšeně přivítán guelfy a papežem Mikulášem IV.
Vláda
S otcem se po návratu domů již nesetkal[pozn. 1] a 29. května 1289 byl v katedrále v Rieti korunován králem Sicílie. V červnu 1295 podepsal se svým aragonským protějškem smlouvu z Anagni, která zaručovala propuštění rukojmí. Úplné složení zbraní přinesla až roku 1302 smlouva z Caltabellotta, v níž získal Sicílii Fridrich Aragonský, mladší bratr aragonského krále Jakuba II. a vnuk krále Manfréda.
Karel se rozhodl se ujmout po otci zděděného jeruzalémského trůnu, což je donutilo k otevřenému sporu s kyperskými Lusignany. Posléze na jeruzalémskou korunu rezignoval a upřel své úsilí k udržení panství v Řecku a Albánii, kde se střetl se Štěpánem Urošem a byzantským císařem Andronikem II.[3]
Zemřel roku 1309 ve věku 55 let a byl pohřben v dominikánském kostele v Neapoli. Na sicilský trůn nastoupil jeho třetí syn Robert.
Vývod předků
Ludvík VII. Francouzský | ||||||||||||
Filip II. Francouzský | ||||||||||||
Adéla ze Champagne | ||||||||||||
Ludvík VIII. Francouzský | ||||||||||||
Balduin V. Henegavský | ||||||||||||
Alžběta Henegavská | ||||||||||||
Markéta I. Flanderská | ||||||||||||
Karel I. z Anjou | ||||||||||||
Sancho III. Kastilský | ||||||||||||
Alfons VIII. Kastilský | ||||||||||||
Blanka Navarrská | ||||||||||||
Blanka Kastilská | ||||||||||||
Jindřich II. Plantagenet | ||||||||||||
Eleonora Anglická | ||||||||||||
Eleonora Akvitánská | ||||||||||||
Karel II. Neapolský | ||||||||||||
Alfons VII. Kastilský | ||||||||||||
Alfons II. Provensálský | ||||||||||||
Sancha Kastilská | ||||||||||||
Ramon Berenguer V. Provensálský | ||||||||||||
Renier ze Sabranu | ||||||||||||
Garsinde ze Sabranu | ||||||||||||
Garsenda z Forcalquier | ||||||||||||
Beatrix Provensálská | ||||||||||||
Humbert III. Savojský | ||||||||||||
Tomáš I. Savojský | ||||||||||||
Beatrix z Viennois | ||||||||||||
Beatrix Savojská | ||||||||||||
Vilém I. ze Ženevy | ||||||||||||
Markéta ze Ženevy | ||||||||||||
Beatrix z Faucigny | ||||||||||||
Odkazy
Poznámky
- Karel z Anjou zemřel v lednu 1285 a nástupcem po dobu synovy nepřítomnosti určil vnuka Karla Martela. Regentem měl do doby Karlova návratu nebo dosažení vnukovy plnoletosti být Robert II. z Artois.
Reference
- www.fmg.ac
- Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 96.
- NICOLLE, David. Pád Akkonu 1291 : krvavý zánik křižáckých států. Praha: Grada, 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-3414-9. S. 14. Dále jen Pád Akkonu.
- PERNOUDOVÁ, Régine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 1996. 255 s. ISBN 80-7021-544-5. S. 203. Dále jen Žena v době katedrál.
Literatura
- RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel II. Neapolský na Wikimedia Commons
- (německy) genealogie-mittelalter.de
- Socha Karla z Anjou v katedrále v Luceře
Předchůdce: Karel I. |
Neapolský král 1285–1309 |
Nástupce: Robert I. |
Předchůdce: Karel I. |
Albánský král 1285–1301 |
Nástupce: Filip I. |