Karel Bulíř (lékař, 1868)

Narodil se 7. srpna 1868 v Praze[2] v domě čp. 321-II[p 1] jako syn veřejně činného učitele Karla Bulíře (1840-1917) a jeho manželky Antonie.[1] Studoval na českém reálném gymnáziu v Praze a později na české lékařské fakultě.[2] 19. února 1894 ho profesor Ivan Horbaczewski promoval na doktora medicíny.[3]

Působil nejprve jako obvodní lékař v Chorvatsku[2] (obec Plaški).[4] Roku 1899 získal místo obvodního lékaře v Heřmanově Městci.[2] 3. listopadu 1903 ho pražská městská rada jmenovala městským okresním lékařem, společně s MUDr. Jiřím Turinským.[5]

V rámci své funkce například prováděl očkování proti neštovicím,[6][7] pomáhal zraněným,[8][9][10] těžce nemocným,[11] duševně postiženým[12] a sociálním případům,[13] byl volán k sebevraždám[14][15] a náhlým úmrtím.[16][17] K jeho pacientům ale občas patřily i významné osobnosti — například roku 1915 ošetřoval herečku Laudovou, která se zranila během představení,[18] a v roce 1931 spisovatele Antala Staška.[19] V prosinci 1918 byl jedním z lékařů, kteří drželi zdravotní službu během slavnostního uvítání T. G. Masaryka při příjezdu z exilu.[20]

Byl také veřejně činný. V březnu 1907, v přípravě na volby do Říšské rady, založil a v následujících letech redigoval Zájmy lékařské, měsíčník věnovaný stavovským otázkám a úpravě sociálních poměrů českých lékařů.[21] V úvodníku prvního čísla vyjmenoval některé problémy, které tehdy lékaře tížily: netečnost české veřejnosti k lékařům, penzijní otázky, organizace školní zdravotní péče, nesplacené pohledávky, vztah lékařů k nemocenským pokladnám, dělba práce mezi praktickými a odbornými lékaři, bezplatné léčení na univerzitních klinikách, nedostatky některých zákonů a úředních postupů a nakonec utiskování lékařů pod různými pláštíky pseudohumanity.[22] Časopis vycházel pod Bulířovým vedením do konce roku 1916, pak bylo jeho vydávání přerušeno[23] a už neobnoveno.[24]

V září 1907 kandidoval jako náhradník do české sekce Lékařské komory pro království České.[25] Roku 1917 byl zvolen do výboru ochranného sboru.[26][p 2] V letech 1925[27] a 1926 (a zřejmě i jindy) byl zvolen jako náhradník do dozorčí rady nakladatelského družstva Máj.[28] Roku 1915 vložil 500 korun na válečnou půjčku.[29]

Vedle toho se průběžně věnoval popularizaci zdravotních poznatků. Například roku 1909 pořádal hygienický kurs pro učitelky mateřských škol, matky a soukromé vychovatelky.[30] Především ale publikoval články, knihy a překlady, v nichž přibližoval zdravotnické poznatky široké veřejnosti.[2] Více viz sekci Dílo.

Roku 1932 odešel na vlastní žádost na zasloužený odpočinek.[31]

Zemřel 22. dubna 1939 v Praze[32] po krátké nemoci.[33] Pohřben byl o tři dny později na Olšanech do rodinné hrobky.[34] Byl vzpomínán jako lékař — lidumil,[33] který obětavě sloužil svému povolání.[34]

MUDr. Karel Bulíř se soustředil na popularizaci zdravotnických poznatků prostřednictvím původních knih, článků a překladů.[2] Knižně vyšly např.:[35]

• Otec Karel Bulíř (1840-1917) byl známý učitel, dlouholetý ředitel pokračovacích (učňovských) škol v Praze, funkcionář a redaktor Besedy učitelské, autor učebnic a knih pro mládež.[34][47]
• Dr. Karel Bulíř se 1. listopadu 1896 v chorvatské obci Plaški oženil s Boženou Jelínkovou (1870-??). Měli spolu děti:[4]
  • Karel Bulíř (1897-1962) se rovněž stal lékařem a popularizátorem.[48]
  • Jaromír Bulíř (1900-1971) byl lékař-pediatr,[49] asistent dětské kliniky v Praze[50] s vlastní ordinací např. na Kozím náměstí[51] a ve Spálené ulici.[52]