Kolorektální karcinom

Kolorektální karcinom nebo ne zcela přesně rakovina tlustého střeva představuje jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Někdy používané označení rakovina tlustého střeva je prakticky synonymem. Podle MKN-10 nemá kolorektální karcinom jeden kód, jde o diagnózy C18, C19 a C20. Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 50 let. Způsobuje smrt zhruba 655 000 lidí ročně.[2] Jedním z nejpostiženějších států na světě je Česko (společně se Slovenskem a Maďarskem).[3][4]

Kolorektální karcinom
Sliznice tlustého střeva s patrným karcinomem
Klasifikace
MeSHD015179
Statistické údaje – ženy[1]
Incidence31,5 na 100.000
Statistické údaje – muži[1]
Incidence60,3 na 100.000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a rizikové faktory

Kolorektální karcinom obvykle nevzniká náhle. Na sliznici tlustého střeva nejprve vzniká benigní polyp, ve kterém dochází k dalším změnám buněk, které nakonec vyústí v karcinom. Odstranění polypu, například při koloskopickém vyšetření tak představuje vyléčení.

Životní styl

Poměrně výrazný vliv na rozvoj kolorektálního karcinomu má životní styl. Nejsignifikantnějším faktorem (karcinogenem) je pití alkoholu,[5][6] které je v Česku velmi vysoké.[7] Existuje statisticky významný vztah mezi množstvím snědeného masa a rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva, každých 100 gramů denně zkonzumovaného červeného masa zvyšuje riziko onemocnění o 17%.[8] Další jsou rizikové faktory jako nedostatek zeleniny v potravě, úprava potravy grilováním a smažením, konzumace uzenin a kouření.[zdroj?]

Vliv dědičnosti

Kolorektální karcinom se může vyskytovat v některých rodinách častěji, podkladem může být genetika, ale i jiné faktory (např. stravovací návyky). Kromě toho je několik genetických poruch, v rámci kterých se může kolorektální karcinom vyskytovat. Pro to, že je nádor součástí nějakého genetického syndromu svědčí především nízký věk nemocného (20–30 let) a mnohdy velmi častý výskyt nádorových onemocnění v nižším věku u pokrevních příbuzných.[zdroj?]

Vliv prostředí

Vlivem prostředí jsou myšleny především klimatické podmínky a znečištění životního prostředí. Zdá se, že tyto vlivy nejsou pro rozvoj kolorektálního karcinomu výraznými rizikovými faktory. Za určitých okolností se mohou jako rizikové jevit dusičnany v pitné vodě.[zdroj?]

Familiární adenomatózní polypóza (FAP)

Podrobnější informace naleznete v článku Familiární adenomatózní polypóza.

FAP je nejčastějším geneticky podmíněným syndromem spojeným se vznikem kolorektálního karcinomu. Název poměrně dobře popisuje onemocnění – již v poměrně nízkém věku se v tlustém střevě postiženého objevuje velké množství polypů, které se mohou dříve nebo později zvrhnout v maligní karcinom. Jedinou možnou terapií je sledování a průběžné odstraňování polypů kolonoskopicky. Onemocnění je způsobeno mutací jediného genu pojmenovaného APC.

Gardnerův syndrom

U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytují i osteomy (tj.nádory kostí) a fibromatóza (tj. mnohočetné benigní nádory vaziva).

Turcotův syndrom

U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytují i maligní nádory mozku.

Lynchův syndrom

U postiženého vzniká již v časném věku kolorektální karcinom bez předchozího vzniku polypů (Lynch I). Syndrom Lynch II je doprovázen výskytem dalších nádorůděložní sliznice, žaludku, pankreatu, kůže i jiných. Byla identifikována řada genů zodpovědných za vznik tohoto syndromu, nejčastěji je však příčinou mutace genů MSH2 a MLH1. Někdy Lynchův syndrom označuje jako HNPCC (Hereditary NonPolyposis Colorectal Cancer).

Klinické projevy

Kolorektální karcinom
Velikost tumoru
TXnelze hodnotit
T0nelze prokázat
Tisprorůstá nejhlouběji do lamina propria mucosae
T1prorůstá nejhlouběji do submukózy
T2prorůstá nejhlouběji do tunica muscularis propria
T3prorůstá přes tunica muscularis propria
T4prorůstá do okolních orgánů nebo přes peritoneum
Postižení lymfatických uzlin
NXnelze hodnotit
N0nepřítomny
N11-3 postižené uzliny
N24 a více postižených uzlin
Vzdálené metastázy
MXnelze hodnotit
M0nepřítomny
M1přítomny

Nebezpečí kolorektálního karcinomu spočívá v tom, že může probíhat poměrně dlouho skrytě a manifestovat se až v pokročilejším, a tedy obtížněji řešitelném, stádiu. Většinou se manifestuje krví ve stolici, méně často bolestí břicha, střídáním zácpy a průjmu, hlenem ve stolici, hubnutím nebo změnami chutě.

Screening

Screeningově se pro záchyt podezření na kolorektální karcinom uplatňují především palpační vyšetření per rectum (nádor často roste v konečném úseku střeva v dosahu prstu) a biochemický test na přítomnost krve ve stolici. Podle současných doporučení jsou do screeningu zahrnuti všichni pacienti od 50 let. V Česku je test na skryté krvácení ve stolici možno opakovat každoročně do věku 55 let, poté jednou za dva roky. Od roku 2009 se uplatňuje nový populační screening, který zahrnuje možnost i provedení screeningové kolonoskopie.

Diagnostika

Vyšetření tlustého střeva se provádí metodami endoskopickými nebo zobrazovacími, především rentgenovými. Pro definitivní diagnózu je nutné odebrat vzorek na histologické vyšetření. To umožňuje vyšetření pomocí endoskopu nebo jsou vzorky odebírané přímo při operaci. Zobrazovací metody (irigografie – kontrastní rentgenové vyšetření, CT kolografie či MR kolografie) odběr vzorků neumožňují. Histopatolog pak určí, zda jde vůbec o nádor, zda je benigní či maligní a o jaký typ nádoru jde. Podle těchto údajů se poté řídí další terapie.

Kromě typu nádoru je nutné určit ještě rozsah postižení. K tomu se běžně používá RTG plic, sonografie jater a CT malé pánve. Pro sledování dalšího vývoje choroby se změří hladina tumor markerů v krvi, obvykle jde o markery CEA a CA 19-9.

Mikroflóra může také napomoci k diagnostice.[9]

Terapie

Chirurgická terapie

Základem je odstranění části střeva s nádorem. Pokud je odstraněna veškerá nádorová masa, lze považovat výkon za radikální (tj. uzdravující). Za radikální výkon lze považovat za určitých okolností i odstranění metastáz v játrech. Podle toho, která část střeva je odstraněna, je někdy třeba vytvořit pacientovi umělý vývod – stomii.

Radioterapie

Radioterapie se u nádorů pravého tračníku prakticky neprovádí, protože střevo je vysoce citlivé na záření. V případě nádorů levého tračníku, zejména v případě nádorů rekta a řiti, může být radioterapie zvolena jako neoadjuvantní terapie, tedy zmenšení nádoru před dalším výkonem.

Chemoterapie

Chemoterapie se používá buď jako adjuvantní léčba (tj. jako další léčba při operaci, je-li vyšší riziko metastáz) nebo jako léčba pokročilého metastatického procesu. Obvykle se používá kombinace fluoruracilu a leukovorinu (protokol FUFA) nebo se přidává irinotekan – FOLFIRI nebo se používá trojkombince + oxaliplatina (FOLFOX). Kapecitabin je proléčivo fluoruracilu, které lze podávat perorálně. Cílená biologická léčiva jsou bevacizumab, panitumumab a cetuximab. Nejnovějšími látkami v této indikaci jsou aflibercept a regorafenib.

Prognóza

Při včasném záchytu je prognóza dobrá, pětileté přežití je 80%, při záchytu pokročilých forem je prognóza špatná, průměrná doba přežití je 11 měsíců.

Odkazy

Reference

  1. MUSIL, Dalibor. Populační screening kolorektálního karcinomu. Interni Med. 2003, čís. 3, s. 126–130. Dostupné online. ISSN 1803-5256.
  2. Cancer [online]. World Health Organization, February 2006 [cit. 2007-05-24]. Dostupné online.
  3. http://info.cancerresearchuk.org/cancerstats/types/bowel/incidence/
  4. http://www.radio.cz/cz/clanek/50202
  5. Report: Alcohol Consumption and Risk of Colon Cancer - http://www.informaworld.com/smpp/content~db=all?content=10.1207/s15327914nc5002_1
  6. Alcohol Intake and Colorectal Cancer - http://www.annals.org/content/140/8/603.abstract
  7. Spotřeba alkoholu na osobu za rok - http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/5cd59b19901ffc65c12570820040b753/%24FILE/zdrav08.pdf
  8. Miroslav Šuta, Vladimír Šťovíček: Občasný den bez masa není špatný nápad, Český rozhlas Plzeň, Zdraví „v cajku“, 30. listopadu 2017
  9. https://medicalxpress.com/news/2019-04-global-microbial-signatures-colorectal-cancer.html - Global microbial signatures for colorectal cancer established

Související články

Literatura

  • PETRUŽELKA, Luboš; KONOPÁSEK, Bohuslav. Klinická onkologie. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0395-0.
  • POVÝŠIL, Ctibor, et al. Speciální patologie II. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-484-5.

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.