Kara-Bogaz-Gol

Na západě je laguna od moře oddělená stejnojmennou kosou, která je přerušena úzkým (200 m až 1 km) stejnojmenným průlivem dlouhým přibližně 11 km. Při ústí mořské řeky se vytvořila stále rostoucí delta.

V důsledku nižší vodní hladiny v laguně oproti moři se průliv změnil ve stálou mořskou řeku (rychlost toku 1 až 3 m/s), která tak tvoří jediný přítok laguny. Laguna nemá žádný odtok a voda se z hladiny velmi silně odpařuje. V polovině 20. století přiteklo do laguny ročně 10 až 12 km³ vody z Kaspického moře. Jedná se o pátou nejslanější nádrž na světě.[1] V roce 1972 se uvažovalo o postavení přehradní hráze, která by regulovala mořskou řeku tekoucí do laguny. V roce 1980 byla laguna zcela oddělena od moře, z důvodu poklesu hladiny moře a postavení hráze. V roce 1983 laguna zcela vyschla. Od roku 1984 začala opět přivádět vodu mořská řeka přes propusť v hrázi a od roku 1992 již voda plně proudí průlivem a v laguně se odpařuje. Současný přítok činí přibližně 2 km³/rok.

V důsledku silného odpařování je voda v laguně vysoce slaná (280 až 305 ‰) a místy se vytváří solný roztok (solanka). Z těženého roztoku se získává mirabilit.

Salinita je tak vysoká, že jezero nehostí žádný rostlinný život.[1] Ryby, pronikající do lagunového jezera z moře, umírají.[2]

Panoráma průlivu Kara-Bogaz-Gol u mostu, který přes něj vede.

Centrem zpracování sulfátů je Kara-Bogaz, který se do roku 2002 jmenoval Bekdaš. Největším přístavem je Kara-Bogaz-Gol, který leží na mořské straně kosy.