Kaple svatého Tomáše z Canterbury (Ratiboř)

Konflikt se odehrával na velkém území Slezska. V Ratiboři našel biskup Tomáš II. jedno z posledních opevnění, ve kterém se mohl ukrýt. Právě tento hrad se stal centrem, odkud biskup uplatňoval veškerou svou politiku proti Jindřichovi IV. Za této situace se biskup vydal ke knížeti a po dlouhé době tak došlo opět k jejich smíření. Na důkaz, že došlo k tomuto usmíření se společně rozhodli tento moment zvěčnit tím, že roku 1288 Jindřich IV. zakládá ve Vratislavi kolegiátní chrám a biskup se téhož roku rozhodl vystavět kostel na ratibořském hradu. Historické prameny se zde rozcházejí, kdy přesně byl kostel založen. Uvádějí se letopočty mezi lety 1288-1292. Nejčastěji se pak uvádí rok 1292. Biskup se sice s Jindřichem usmířil, ale v zasvěcení kostela zanechal vzkaz, jak tento spor mohl skončit. Hlavním patronem kostela se stal mučedník, který byl po střetu se světskou mocí zavražděn - sv. Tomáš Becket z Canterbury. I v tomto případě šlo o autonomii a samostatnost církve.

S postupujícím rozšiřováním zámku se kaple stávala jeho nedílnou součástí. Odehrávaly se zde kapituly, bohoslužby a mše. Od 14. století v době Jana II. Opavského z dynastie Přemyslovců, až po knížete Valentýna plnila hlavně funkci hradní kaple, využívané knížecím dvorem.

V průběhu staletí prošla kaple řadou přestaveb a úprav. V 15. století se vlivem povodní zcela zřítila jižní stěna. Při poslední rekonstrukci (2011) byly u jižní stěny nalezeny kusy zdiva a gotických střešních tašek. Kaple byla po povodních opravena a byla jí zachována i původní délka. Před kapli byla ještě představěna na čtvercovém půdorysu věž s předsíní. Ta byla však zničena během požáru v roce 1600.

Ve 40. letech 17. století byla kaple obnovena a došlo ke změnám výšek podlah a rozměru vnitřních prostorů. V 19. století se na zámku objevila i napoleonská vojska, které silně zničenou kapli využívala. V závěru 19. století kaple opět vyhořela. Následně byla opět obnovena. Dostavělo se čtvrté sedílium (nika pro sochy světců) v místě bývalého vstupu. Byl postaven zcela nový chór v podobě dochované dodnes. Došlo k zazdění vstupu, přepracování žeber a k částečné opravě kleneb. Na místo jednoho okna, které bylo v ose fasády vznikla okna dvě. Byla opravena i střecha. Kaple byla využívaná a ve 30. letech byla vyzdobena nástěnnými malbami. V roce 1945 převzal zámek společně s kaplí do vlastnictví stát. Památka chátrala, až do začátku 21. století. V roce 2008 začala generální oprava.

Severní stěna s okny a sedilii

V severní a jižní stěně se nacházejí dvoudílná lomená okna s kružbami. Okna těchto stěn jsou velice tmavá, jelikož se kaple nachází mezi již existující zástavbou. Severní stěna je součástí zámeckého celku a okna na jižní stěně jsou v částech kde stavby na sebe navazují pouze naznačená pomocí profilace tvaru oken. Ve východní a západní stěně se nacházejí dvě trojdílná lomená okna zakončena kružbou. Podařilo se zachovat původní zkosené ostění oken. Šikmé okenní parapety přecházejí do jednoduché podokenní římsy, která obíhá celou stavbu spolu s jednoduše zkoseným soklem. Ve vstupní fasádě se také nachází kruhové okno pouze s imitací kružby, které v interiéru není vidět, protože se nachází, až nad samotným zaklenutím kaple.

Rozměry lodě jsou 8,5 x 13m. V západní části se z počátku nacházela dřevěná kolátorská lóže, která byla v roce 1871 nahrazena novogotickou kamennou emporou, kterou podpírají dva sloupy s listově zdobenou hlavicí a je zaklenuta třemi poli křížové klenby se svorníky. Kamenné zábradlí, které se na empoře nachází je rozděleno na osm polí a každé pole je zdobeno čtyřlistou kružbou.

Podél celého prostoru kaple obíhá obnovená podokenní římsa. Žebra sbíhají do oblých klenebních přípor, které jsou přerušeny hlavicemi a ukončeny restaurovanými konzolami. Přípory mají kalichovité hlavice, které jsou zdobeny různým vegetabilním dekorem. Interiér kaple je zaklenut třemi poli žebrové klenby. Kněžiště (presbyterium) má jedno obdélníkové pole paprskovitě zaklenuto. Žebra se opírají o válcové přípory s kalichovitými hlavicemi a sbíhají se do svorníku. V zaklenutí se nacházejí celkem tři svorníky. První umístěný nad chórem nese erb s nápisem: Renowarto 1872. Na svorníku nad kněžištěm se pak nachází erb. Prostřední svorník je bez ozdob.

Stav sedílií před rekonstrukcí

Pod okny na severní stěně jsou výklenky (sedilia), které nejsou jenom ozdobnými nikami pro sochy světců, ale místy určenými pro duchovní. Naznačují, kde kdysi byla výška původní podlahy. Mezi válcovými příporami se jich nachází celkem 12. Jsou částečně zapuštěny do zdi a skládají se z trojlistů, doplněných vimperky zdobenými jednoduchými listy zakončeny bobulemi, které spolu se stylizovanými kříži dodávají sedíliím plasticitu. Společně se zaklenutím se jedná o nejhodnotnější gotické prvky nacházejících se v kapli.

Veškeré zdi jsou omítnuté podle původní tradice, až na prvky, které odkazují na původní uspořádání kaple. Odkryté části zdiva jsou ponechány pouze na úrovni krypty a východní stěny. Restaurátoři se snažili věrně kopírovat původní barevné schéma kaple, podle dochovaných záznamů. Na východní stěně je umístěn obraz sv. Tomáše Becketa od malíře Jana Bochenka a sochy dvou svatých z oltáře. Samotný presbytář se svou oltářní mensou není nijak oddělen od zbytku kaple. Celá kaple je v současném stavu koncipována v jedné úrovni. V interiéru jsou umístěny i nové kostelní lavice.

Vstupní portál

Vysoká a štíhlá stavba s cihelným ústupkovým vstupním portálem, který barevně kontrastuje s bíle omítnutou fasádou nebo bíle natřenými opěráky. Na západní fasádě si můžeme všimnout odlišného natočení rohových opěráků, z důvodu připojení severní stěny kaple k zámeckému celku.

Hlavní vchod do kaple je umístěn v ose západního průčelí. Bohatě profilovaný novogotický portál byl přidán a vystavěn v 70. letech 19. století. Tvarem ústupkového západního portálu je lomený oblouk lemovaný pilíři vyčnívajícími z líce stěny, které jsou zakončeny malými kamennými vimperky. Na sloupcích portálu jsou umístěny talířovité hlavice. Nad lomeným obloukem se pak nachází vimperk s čtyřlistou kružbou, který je zakončený kamenným křížem. I v tympanonu jsou slepé kružby. Další vstup do interiéru kaple se nacházel v suterénu ve východní části jižní stěny.

Na vstupní fasádě jsou umístěna dvě vysoká okna ukončená zalomením a zdobená kružbou. Všechna okna jsou umístěna nad římsou, která obíhá celou fasádou. Z této římsy pak vybíhají šikmé okenní parapety a samotná ostění oken. Fasády si jenom ve velmi malé míře zachovaly svou autenticitu díky četným katastrofám, které se v kapli udály. Koncem padesátých let 20. stol. se z rohové části fasády ztratila tzv. hlava Mongola, která byla jediným dochovaným pozůstatkem výzdoby exteriéru kaple. Na západní části je umístěna věžička zakončena křížem. Neomítnutá vnější severní stěna, která přiléhá ke knížecímu domu, umožňuje vidět původní otvor, kterým do kaple vstupoval kníže na liturgické slavnosti, aniž by procházel mezi věřícími.

• WAWOCZNY, Grzegorz: Kaplica zamkowa w Raciborzu perla gotyku i pomnik dziejowy, Racibórz, WAW 2016, ISBN 978-83-62608-68-3
• DOLA, Kazimier: Dzieje koścola na Ślasku, Opole 1996
• MIKA, Norbert: Dzieje ziemi raciborskiej, Kraków 2010
• NEWERLA, Pawel: Dzieje Raciborza i jego dzielnic, Racibórz 2008
• KUTZNER, Marian: Z dějin umění V, Kaple ratibořského zámku. Slezský svědek umělecké svébytnosti Čech a Moravy ve XIII. století, str. 35-54, Karlova univerzita 1992

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámecká kaple svatého Tomáše z Canterbury na Wikimedia Commons