Jindřich IV. Probus

Jindřichova pečeť z roku 1268

V únoru roku 1277 byl Jindřich zajat svým strýcem, lehnickým knížetem Boleslavem Rogatkou[8]

Český král plně zaneprázdněn potíráním vlastní vzbouřené šlechty lehnickému knížeti poslal výzvu k Jindřichovu propuštění, ale osobně nezasáhl. 24. dubna 1277 se Jindřichovi spojenci Jindřich Hlohovský a Přemysl Poznaňský se svými vojáky z Vratislavska, Hlohovska a Poznaňska utkali s oddíly Rogatky a jeho syna v bitvě u Stolce. Vítězství připadlo Boleslavu Lehnickému, který zajal obě znepřátelená knížata a poté bylo uzavřeno do července dočasné příměří.[10] Uvězněný kníže byl ze zajetí propuštěn koncem července 1277 [4] díky diplomacii českého krále. Přemysl Otakar II. převedl na Rogatku část vratislavského knížectví, ve prospěch lehnického knížete se musel Probus po propuštění musel vzdát mnoha hradů.[6]

Jindřich Probus a Mechtylda Braniborská (tympanon kostela sv. Kříže ve Vratislavi)

V srpnu 1278 došlo k vyvrcholení zápasu Přemysla Otakara a Rudolfa Habsburského. Jindřich se Přemyslovy poslední bitvy na Moravském poli pravděpodobně nezúčastnil, ale poslal mu vojáky.

Královna Kunhuta po obdržení zprávy o manželově smrti povolala do Čech na základě přání zesnulého braniborského markraběte Otu V. [11] Otovo chování po příchodu do Čech královnu poněkud zaskočilo a jako Otův soupeř se tak na žádost královny vdovy objevil s vojskem na Čáslavsku i Jindřich Probus a získal podporu části východočeské šlechty.[12] Kunhuta požadovala po Rudolfovi Habsburském, aby byl vratislavský kníže uznán poručníkem malého dědice trůnu Václava II..[13] V říjnu roku 1278 kvůli hrozícímu vojenskému konfliktu došlo k dohodě, kdy Václavovým poručníkem a správcem Čech na období pěti let byl ustanoven markrabě Ota V., Morava na pět let připadla Rudolfovi, Jindřichovi IV. na blíže neurčenou dobu Kladsko a Kunhutě byly zaručeny příjmy na Opavsku.[14] Po pěti letech se mělo české království obnovit v čele s Václavem II.[15] Jindřich Probus poté v rozporu s úmluvami zabral i Broumovsko.[16] Ani tato dohoda nezabránila vzájemnému nepřátelství obou soupeřů o Václavovo poručnictví. V roce 1279 vpadla spojená vojska Oty Braniborského a svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového do Vratislavska. O rok později pak výpad zopakovaly oddíly Otova bratra Albrechta, Boleslava Surového a Jindřicha Lehnického, když oblehly Minstrberk. Jindřich Probus na oplátku poplenil Lehnicko.[17] Roku 1280 složil Rudolfovi lenní slib [18] a oženil se s Konstancií, dcerou Vladislava I. Opolského.

Únor 1281 byl ve znamení schůzky slezských knížat, kterou inicioval Jindřich Probus. 9. února nechal zajmout a uvěznit Jindřicha Lehnického a své vlastní spojence Konráda Hlohovského a Přemysla Poznaňského,[4] které chtěl donutit k politickým ústupkům.

Roku 1284 byl Jindřich Probus společně s míšeňským markrabětem Jindřichem Jasným, zprostředkovatelem mírového jednání mezi Závišem z Falkenštejna, otčímem malého Václava, a jeho šlechtickými odpůrci.[19] O rok později obnovil spory s vratislavským biskupem a obsadil hrad Edelštejn, který měl vratislavský biskup Tomáš jako české léno z rukou Mikuláše Opavského.[20] Biskup poté hledal zastání u Václava II.[21]

Okolo roku 1287 Jindřich nechal pro bezdětnost anulovat své manželství s Konstancií a znovu se oženil. Druhou manželkou se zřejmě okolo roku 1288 stala Mechtilda, dcera dávného soupeře o regentství nad malým českým princem.

Nákres Jindřichova náhrobku

Po smrti krakovského knížete Leška Černého roku 1288 povolala krakovská šlechta Boleslava Plockého. Jindřich Probus zahájil expanzi do Krakovska, což vyvolalo obavy slezských knížat v Horním Slezsku,[22] kteří následně vyhledali ochranu českého krále Václava II.[23], který přijal lenní slib slezských knížat.[24] Na jaře 1289 využil Václav II. Jindřichovy zaneprázdněnosti v Malopolsku a obsadil mu Kladsko a Broumovsko. Jindřichovi se v Krakovsku dařilo, ale stále jej odmítal biskup Pavel z Przemankowa a většina šlechty. Probus nechal biskupa zajmout.[25] Jindřichova opozice v čele s Přemyslem Velkopolským, Vladislavem Lokýtkem, Kazimírem Lenčickým a Konrádem Mazovským porazila slezské vojsko 26. února 1289 u Siewierze.[26] V bitvě padl Přemek Stínavský, Jindřichův vojevůdce,[26] a Bolko I. Opolský byl těžce zraněn a padl do zajetí.[26] Vladislav Lokýtek se poté spojil se Lvem Haličským a dobyl Krakov. V srpnu 1289 se Probus v čele svého vojska vydal ke Krakovu. Lokýtek při krakovském proslezském převratu těsně unikl zajetí převlečen za mnicha[26] a Jindřich Probus se stal pánem Krakova.

Český krále Václav II. v roce 1290 ohrožovala vzpurná šlechta, uherský král Ladislav IV. a Jindřich Probus.[27] Pravděpodobně v téže době tam přijela slezská delegace snad za účasti samotného vratislavského knížete, žádající římského krále o královskou korunu.[28] A poté zasáhl osud.

Bezdětný Jindřich IV. Vratislavský příhodně zemřel ještě v den sepsání závěti [30] v níž odkázal krakovské knížectví Přemyslovi Poznaňskému, knížectví vratislavské Jindřichovi III. Hlohovskému a Kladsko Přemyslovcům. Dle svědectví dobových kronik byl otráven. Václav II. vystrojil Jindřichovi slavný pohřeb [31] a přebral do svých služeb jeho kancléře Bernarda z Kamence.[32]

Jindřich jako první používal titul „pán celé Vratislavi“.[32] Byl pravděpodobně přítelem a spojencem Mikuláše Opavského[33], hovořil několika jazyky, stejně jako Václav II. byl mecenášem německé rytířské kultury[12] a dvě z jeho básní jsou v Codexu Manesse. Je pohřben v Kostele sv. Kříže a sv. Bartoloměje ve Vratislavi, který založil po zakončení dlouholetého sporu s vratislavský biskupem Tomášem II. Zarembou.

• Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s.
• BAR, Přemysl. Vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus a poslední Přemyslovci. Český časopis historický. 2008, roč. 106, s. 753–787. ISSN 0862-6111.
• BAR, Přemysl. Královská koruna a vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus. Od polemiky k novým perspektivám v bádání. Časopis Matice moravské. 2006, roč. 125, s. 487–507. ISSN 0323-052X.
• BAR, Přemysl. Král a kníže Přemysl Otakar II. a Jindřich IV. Probus. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. 2006, roč. C 54, s. 57–71. ISSN 0231-7710.
• BAR, Přemysl. Rituál smíření jako mýtus? Konflikt vratislavských biskupů se slezskými vévody a jeho řešení ve 13. století. In: NODL, Martin; WIHODA, Martin. Rituál smíření. Konflikt a jeho řešení ve středověku. Brno: Matice moravská, 2008. ISBN 978-80-86488-48-6. S. 121–129.
• BAR, Přemysl. „Monarchia śląskich Henryków“ w źródłach średniowiecznego Śląska. Na przykładzie Kroniki Polsko-Śląskiej i Kroniki Polskich Książąt. In: Drugie polsko-czeskie forum młodych mediewistów. Mediewista wobec źródła – teoria i praktyka. Materiały z konferencji naukowej Gniezno 25-28 września 2007 roku. Poznań: Instytut Historii UAM, 2009. ISBN 978-83-89407-56-6. S. 73–81. (polsky)
• BAR, Přemysl. Nieudana próba opanowania księstwa wrocławskiego przez Wacława II w latach 1289/1290. In: Józef Dobosz, Jakub Kujawiński, Marzena Matla-Kozłowska. Pierwsze polsko-czeskie forum młodych mediewistów. Materiały z konferencji naukowej Gniezno 27-29 września 2005 roku. Poznań: Instytut Historii UAM, 2007. ISBN 978-83-89407-22-1. S. 201–210. (polsky)
• CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9.
• JASIŃSKI, Kazimierz. Przydomek księcia wrocławskiego Henryka IV. Acta Universitatis Nicolai Copernici. Historia. 1992, roč. 26, s. 67–76. ISSN 0860-1232. (polsky)
• VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.
• "Listina- Dokument ksiecia z pieczecią"

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich IV. Probus na Wikimedia Commons
• (polsky) Jindřich IV. Probus
• (německy) Probus v Codexu Manesse
• (německy) Genealogie

Předchůdce: Lešek II. Černý

Polský kníže-senior Jindřich IV. Probus 1288–1290

Nástupce: Přemysl II. Velkopolský

Předchůdce: Vladislav Slezský

Kníže vratislavský 1270–1290

Nástupce: Jindřich V. Tlustý