Jaroslav Velinský

Jaroslav Velinský – Kapitán Kid

V 50. letech napsal své první trampské písně, aktivně se zapojil do trampského hnutí a v roce 1967 v Ústí nad Labem spolu s Ing. Jiřím Šosvaldem založil hudební festival Porta, kterého se pak dlouhá léta aktivně účastnil a získal na něm řadu trofejí – jako autor i jako hudebník (banjo a swingová kytara). Napsal také několik desítek trampských písní, z nichž mnohé zlidověly. Své první profilové album No to se ví vydal v roce 1983.

V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu / Leonora. Kromě tohoto žánru psal především detektivní romány, ale také romány pro mládež.

Říká se, že „bezděčný detektiv“ Ota Fink, který byl hrdinou většiny jeho detektivek, byl úspěšný díky tomu, že svůj detektivní bystrozrak opíral současně o hluboké profesní znalosti a také o znalost drobných všedních problémů obyčejných českých lidiček. Tím jeho knihy připomínaly romány Dicka Francise. Čtenáři se s Otou Finkem snadno ztotožnili, protože se v jeho příbězích pohybovali známými místy a profesní dovednosti a triky v nich hrají stejně důležitou roli jako psychologie a akce. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth prohlásil: „Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského.“

Stal se také průkopníkem nové a zajímavé cesty v českém uměleckém podnikání. V roce 1999 založil „jednomužné“ nakladatelství Kapitán Kid, které se opíralo o Klub kamarádů Kapitána Kida. Tento klub sdružoval čtenáře jeho knih a fanoušky jeho hudby. Aktivně využíval klubovou databázi a těsný kontakt se svými čtenáři a posluchači pro optimální plánování své tvorby. To se netýkalo nejen nákladů vydávaných knih a CD, ale také optimalizace výběru témat a poměru hudební a literární tvorby. Výsledkem bylo vysoce efektivní nakladatelství, které produkovalo originální knihy a hudbu „na zakázku“.[3]

Od února 1974 až do 7.12.1989 byl veden ve svazcích STB v kategorii Agent pod krycím jménem „Doktor“ a výměnou za možnost vystupovat a publikovat dobrovolně spolupracoval s STB, za což dostával finanční a věcné dary.[4]

• Byl čestným členem Společnosti česko-ertarských vztahů (SF klub).[5]
• Žil a pracoval v Libouchci nedaleko Ústí nad Labem.
• V červenci 2011 zveřejnil na svém diskusním fóru (viz Externí odkazy), že mu byl diagnostikován karcinom plic.
• Zemřel po delší nemoci 19. února 2012.
• Jeho synem je Frederik Velinský, redaktor vědecko-technického magazínu Planetárium, pořadu Českého rozhlasu Sever.[6][7]

Své štěstí zkoušel nejprve jako autor divadelních her. Některé z nich byly v 60. letech uvedeny na scéně libereckého Severočeského kabaretu a tamního Divadla hudby, žádná z nich však nevyšla tiskem.

V roce 1975 uvedlo Městské divadlo v Šumperku jeho hru k 30. výročí osvobození Než vyšlo slunce. V roce 2000 mu vyšla nákladem Avalonu detektivní parodie na Agathu Christie Šest malých matrjošek, která byla poté několikrát inscenována různými ochotnickými soubory.

Knižně debutoval v roce 1969 sci-fi románem Zápisky z Garthu / Leonora, katastrofickým příběhem z budoucnosti. V dalších letech psal převážně povídky, které publikoval např. v severočeském deníku Průboj, v Technickém týdeníku a různých antologiích.

V roce 1984 mu vyšla v antologii Stalo se zítra novela Den a noc, jejímž hrdinou je investigativní žurnalista Christy Biggs. Děj novely se odehrává v Antarktidě 21. století a jeho součástí je vložené fantasy vyprávění Putování rytíře Haralda do země Obrasilské. Novela Den a noc získala ocenění Golem SF Award 1985 za nejlepší povídku roku.

V letech 1993–1994 se pokusil vytvořit originální českou sešitovou space operu S.I.Man Dan Young,[2] vyšlo však jen 9 příběhů a série byla zastavena.

V roce 1995 vyšel román Engerlingové, sociální utopie o skupině lidí, která se dobrovolně skryje do uměle zbudovaného „lepšího“ světa v podzemí. Kniha byla oceněna Akademií sci-fi, fantasy & hororu jako nejlepší sci-fi román roku. V témže roce se vrátil k postavě antarktického novináře Christyho Biggse. K novele Den a noc připsal další dva příběhy a vydal je pod společným názvem Kontinent neomezených možností. V roce 1995 také znovu vyšla jeho prvotina Zápisky z Garthu / Leonora, rozšířená o nově napsaný druhý díl (touto knihou v podstatě zahájilo činnost Velinského soukromé nakladatelství Kapitán Kid). V roce 1996 vydal atypickou fantasy, nazvanou Dzwille a v roce 1999 „čarodějnický příběh ze současnosti“ Hranice pomsty.

V roce 2003 vyšla povídková sbírka Divnobraní, obsahující jeho sci-fi, horory i literární parodie, vzniklé za posledních 40 let. V roce 2007 vydal Jaroslav Velinský ve svém nakladatelství čtvrtý příběh Christyho Bigse, nazvaný Fialky pro královnu, pátý (a poslední) příběh Ghebrthouxwnlck vyšel v roce 2010 v antologii Hvězdy české sci-fi, vydané nakladatelstvím Argo.

Své knižní podoby se nakonec dočkala i série příběhů poručíka Space Interpolu Dana Younga, a to v Nakladatelství Triton; ve třech svazcích, z nichž poslední vyšel již posmrtně – Nebezpečí odjinud (2008), Cesta spásy (2012) a V propastech času (2012). Poslední díl obsahuje také tři dosud nevydané příběhy.

Souběžně se sci-fi se od počátku věnoval detektivní literatuře. V roce 1969 mu vyšel román Spravedlivá pistole, jehož hlavním hrdinou je předčasně penzionovaný kriminalista Augustin Veliký a jeho přátelé. Jejich druhý případ vyšel v roce 1972 pod názvem Hra na smrt (autor byl tentokrát skryt pod pseudonymem Václav Rabský). Třetí knihou se stejnými hrdiny je Mrtvý z Olivetské hory, vydaný až roku 1990 jako první svazek znovuobnoveného Rodokapsu. Čtvrtou pak Krvavá fontána rozepsaná v roce 1970, dokončená a vydaná nakladatelstvím Kapitán Kid roku 2010.

Už dříve, v roce 1984, přišel s novým hrdinou – bezděčným detektivem Otou Finkem, který je občanským povoláním soustružník. Příběhy se odehrávaly v 50. a 60. letech 20. století. Postupně vyšly tyto tituly: Tmavá Studnice (1984 – spolu s novelou Lidožrout), Našeptavač (1989), Čenž se smrtí (1989 – novely Čenž a Smrt komára), Zmizení princezny (2000 – Cena Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku), Dáma se zeleným slonem (2001), Strašidlo minulosti (2002), Velice dlouhé schody (2003), Volání odnikud (2003), Cesta pro vraha (2004), Dívka s copem (2005), Přibližné řešení (2005), Zahrádka smrti (2006), Bouda (2007), Případ výjimečné klibny (2008), Mosazná postel (2008), Studená sprcha (2009), Mistrova smrt (2010), Země Thugů (2010), Krásná vyhlídka (2011) a Kočičí princ (2012).

Od roku 1995 psal i detektivní příběhy ze současnosti, jejichž hrdinou je také Ota Fink, jako kriminalista v penzi a majitel soukromé detektivní agentury Discret: Konec perského prince (1996 – Cena Jiřího Marka), Bestie z Tamberku (2000), Osud motýlka (2001), Posel neštěstí (2002), Kletba rodu Cajthamlů (2004), Labutí píseň (2006), Vlčí zub (2009).

Na začátku 90. let se neúspěšně pokoušel vzkřísit k životu legendárního detektiva Léona Cliftona: Oběti jezera Michigan (1991 – adaptace příběhu Alfonse Bohumila Šťastného), Zlatá cihla (1991), Vražda v harlemském divadle (1992), Sedm oběšenců, Pekelná brána (oba 1994 v Napínavých novinách).

Detektivní nádech má i jeho dívčí román Ve znamení střelce (1994), který vyšel pod pseudonymem Agáta Bílá.

Stal se také autorem několika čistě dobrodružných románů, určených většinou mládeži. V roce 1987 vydal historický příběh z husitské doby Muž v zeleném poli. Romány Cestou dračích lodí (1989) a Přídí k severu (1991) jsou středověké příběhy ze severních moří, které na sebe volně navazují. El Hombre Dorado (1993 – pseudonym Kapitán Kid) je dobrodružným příběh o hledání inckého zlata. Největší ohlas však vzbudil jeho román Poslední tajemství Jana T. (2003, druhé vydání 2013), kterým navázal na stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara o Rychlých šípech.

V sešitových řadách Rodokaps a Serie publikoval pod pseudonymem Charlie P. Stonebridge celkem 8 příběhů z Divokého Západu – Setkání v Oloho (1991), Šerif Buck Lee (1993), Drak z Chickasha (1994), Smrt v dešti, Krutá zima v Complimentu, Právo být katem, Svědectví mrtvých, Peníze z nebe (vše 1999). První čtyři příběhy šerifa Bucka Lee vydal pak v roce 2002 už pod svým jménem knižně, opět pod názvem Šerif Buck Lee.

Z běžné produkce se poněkud vymyká non fiction Případ Atlantis (2001), shrnující a hodnotící fakta a teorie o Platónově Atlantidě.

• No to se ví, Supraphon 1983 (LP – první autorské album)
• Songy, Multisonic 1992 (LP,CD,MC – druhé autorské album)
• Dávno již, Presston 1992 (LP,CD,MC – první album starých trampských písní; reedice Levné knihy 2006)
• Krinolína, Supraphon 1994 (CD,MC – reedice alba No to se ví, doplněná bonusy)
• Schizokrajné lásky, Baroko&Fox 1995 (CD,MC – třetí autorské album)
• Staré trampské písně, Tonus 1996 (CD,MC – druhé album starých trampských písní)
• Písně moří a kaňonů, Pupava 1997 (CD, MC – čtvrté autorské album; reedice B.M.S. 2007)
• Zpověď unaveného clowna, Bonton music 1998 (CD – páté autorské album)
• 21x Kapitán Kid – Tempo di kůň, Kapitán Kid 2007 (CD – šesté autorské album)
• 21x Kapitán Kid – Dum Dum Dumky, Kapitán Kid 2009 (CD – sedmé autorské album)

Některé písně vyšly také samostatně na samplerech různých hudebních vydavatelství (výběr):

• Písně dlouhých cest, Supraphon 1975 (LP, dvě písně)
• Trampská dvorana, Supraphon 1988 (LP, čtyři písně)
• Rychlé šípy (Wabi Ryvola) / Sedm statečných, Supraphon (SP, jedna píseň)
• Poker, ITA 1991 (LP, čtyři písně)

• Slaboch Ben (1955)
• Krinolina (1959)
• No to se ví (1974)

• Trampské písničky Kapitána Kida. Trampské písničky č.2, Ostrava: Česká tábornická unie – PULS, 1969.
• Zpívá Kapitán Kid a jeho přátelé. Edice Folk a country klubu Písničky zadarmo. Praha: OMKVP Kulturního domu hl. m. Prahy, 1977.
• Kapitán Kid, Dávno již. Písně ze stejnojmenného alba. PRESSTON.
• Zrezavělý ostruhy. Písně z LP Krinolina. Brno: Konvoj, 1994. ISBN 80-85615-24-X
• Kapitán Kid – 107 písní.... Praha: Evžen Kid Šlechta (vlastním nákladem), 1998.

• Osoba Jaroslav Velinský ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Velinský
• Klub kamarádů Kapitána Kida
• Jaroslav Velinský na Scifibazi – Bibliografii literatury science fiction, fantasy a hororu
• KK na stránkách CHŽS o. s.
• Jaroslav Velinský ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Kompletní diskografie na Žateckém country