Kanižští

V roce 1318 se Vavřinec (Lőrinc) Osolský stal velitelem hradu (maďarsky várnagy, latinsky maior Castri) ve Velké Kaniži, který tehdy patřil rodu Köszegů. Ti se však vzbouřili proti králi Karlu I. Robertovi, který poté předal kanižské panství Vavřincovi, který se podle něho začal psát.

V průběhu 14.–16. století vzešlo z tohoto rodu několik významných osobností.

Uršula Kanižská, poslední příslušnice rodu

Erb Ladilslava Kanižského

• Vavřinec Kanižský (Lőrinc Kanizsai, † 1330), první toho jména, správce Kaniže poté ispán Zalanské župy
• Štěpán Kanižský, syn předchozího, záhřebský biskup.
• Jan Kanižský (1350–1418), vnuk Vavřince, arcibiskup v Ostřihomi a kníže-primas uherský, kancléř Uherského království.
• Mikuláš Kanižský († 1404), bratr předchozího, královský pokladník.
• Jiří Kanižský († 1509 / 1510), chorvatský bán (1498–1499 a 1508–1509).
• Štěpán Kanižský, bratr předchozího, královský nejvyšší dveřník.
• Ladislav Kanižský († 1477 / 1478), voják a státník, sedmihradský kníže.
• Dorotea Kanižská (1490–?)
• Uršula Kanižská (1523–1571), poslední člen rodu, manželka uherského palatina barona Tomáše Nádasdy (1498–1562).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Famille Kanizsai na francouzské Wikipedii.

• Nagykanizsa, maďarské město.

• Fritz Zimmermann: Der Ursprung einiger burgenländischer Orts- und Personennamen, Burgenländische Heimatblätter, Hrsg. Landesarchiv und Landesmuseum Burgenland, Eisenstadt 194, S. 23
• Rudolf Zimmerl: Die Inschriften des Burgenlandes, Band 3, Teil 1, Verlag A. Druckenmüller, Wien 1953, S. 28
• Kanizsai rodina