Kamenný pastýř

Menhir tvoří rezavě hnědý, středně zrnný pískovec se železitým tmelem. Jeho výška je asi 340 cm (70 cm zapuštěno v zemi), šířka v nejširším místě zhruba metr, hmotnost asi 5 tun. Český geolog J. N. Woldřich již v 19. století tvrdil, že vztyčený kámen je zbytkem velmi hutného a zvětrávání více vzdorujícího jádra permských pískovců (jako např. známé skalní útvary Pokličky nedaleko Kokořína). Jemu oponoval J. L. Píč, roku 1898 dal u kamene kopat a ukázalo se, že kámen byl vztyčen uměle – byl osazen v písčité vrstvě nad podložní skálou. Co se datace vztyčení týče, převládá názor, že se tak stalo v období bójském.

Je pravděpodobně pravěkého stáří, ovšem dokázáno to zatím nebylo.[3] Nejstarší doklady o Zkamenělém pastýři se datují do roku 1841, kdy je zanesen v mapě.

Z roku 1852 je zachován zápis z kroniky v Klobukách: „… byla veliká bouře v kraji, při které zahrála si vichřice s kamenným mužem hru nepěknou a nikterak neodpovídající jeho důstojnosti. Vyvrátila jej totiž a porazila. Klobučtí se proto velmi rmoutili. Sešla se obecní rada a smluvila to, aby pro zachování staré památky byl kamenný muž zase postaven. Řízení práce té svěřeno jest jednomu příslušníku počestného pořádku mlynářského. Snadná robota pak to nebyla. Měli s ním několikahodinovou lopotu, než mu zase hlavu vztyčili. Potom přišli hudebníci a družičky. Bylo z toho mnoho radosti, že kamenný muž zase stojí v polích na stráži…“

Další záznamy jsou z let 1861, 1868, 1877. Z roku 1901 je dochováno svědectví účetního klobuckého cukrovaru, z nějž vyplývá, že 200–300 metrů severně od dnešního menhiru byly vyorány dva kameny z podobného materiálu a asi dvacet osm kroků od stojícího kamene směrem na Telce byl vyorán další větší kámen.

V roce 2007 bylo místo kolem pastýře upraveno (vydlážděno okolí a pěšinka k silnici). V bezprostřední blízkosti menhiru je možné se posadit na nízké dřevěné palisádové ohrazení. Podle některých názorů touto úpravou ztratilo místo „genia loci“ způsobeného romantickou představou polooděných pravěkých stavitelů sloužících u Pastýře dávné pohanské obřady.

V okolí Kamenného pastýře není dosud^[kdy?] vybudováno žádné parkoviště (stav z roku 2012). Plány na úpravy okolí z roku 2007 jeho zbudování asi nezahrnovaly. A protože je silnice, která vede kolem menhiru, osazena dopravními značkami „Zákaz zastavení“, nelze beztrestně ponechat vozidlo ani na okraji vozovky. Pro parkování lze využít obec Klobuky a poté pokračovat pěšky, anebo s trochou štěstí blízké vjezdy na pole v okolí. K menhiru vede trasa naučné stezky Z Kokovic do Klobuk.

Podle místních obyvatel byl menhir obklopen šesti až dvanácti menšími kameny (snad kruhem menších megalitů), které však musely ustoupit orbě, a nazýván Pastýř se stádem (oveček). Jiná pověst praví, že se jedná o pastýře, kterému se jeho ovečky zatoulaly a on tak dlouho zoufalé stál, až zkameněl. Avšak nejznámější pověst praví: „… Pastýř při každém zvonění v kostelíku postoupí o jeden krok, který je veliký jako zrnko písku. Až přijde Zkamenělý pastýř ke kostelíku v Klobukách, nastane konec světa. Konce světa se však bát nemusíme, protože pokaždé, když zvoní na protější straně v Kokovicích, musí se kámen vrátit zpět.“ Českým megalitům se intenzivně věnoval Milan Špůrek, který je zakreslil do mapy a pokoušel se po vzoru zahraničních kolegů objevit geometrické, astronomické a případně další souvislosti. U klobuckého pastýře 30. dubna při východu slunce překryje postupně sluneční kotouč horu Říp a uvede tak počátek keltského svátku Beltain. Stejný úkaz se opakuje na začátku srpna, kdy začíná svátek Lughnasadh. Archeologové^[kdo?] však Špůrkovy vývody odmítli.