Kamál Hasan Alí

Narodil se v Káhiře a studoval na lékařské škole. V devatenácti letech však studií zanechal a vstoupil do egyptské armády, kde absolvoval vojenskou akademii.[1] Ve druhé světové válce bojoval v roce 1942 bojoval v tankových bitvách v rámci elitní 4. obrněné divize. V roce 1948 se účastnil první arabsko-izraelské války.[2] O čtyři roky později, během druhé egyptské revoluce, se jí i přes naléhání bratrů nezúčastnil, ale zabránil svému tankovému praporu zakročit ve prospěch dosavadního vládce, krále Farúka.[1] V roce 1973 byl jedním z hlavních architektů egyptské operace Badr, která znamenala pro Egypt úspěch na počátku jomkipurské války s Izraelem.[1]

V letech 1975 až 1978 byl ředitelem egyptské zpravodajské služby.[2] V této pozici se v červnu 1977 se, za zprostředkování marockého krále Hasana II., sešel v Maroku s ředitelem izraelské zpravodajské služby Mosad, Jicchakem Chofim, který mu předal informace o chystaném atentátu na egyptského prezidenta Anvara Sadata ze strany palestinských radikálů a možném vojenském nebezpečí ze strany Libye.[3] V roce 1978 se stal ministrem obrany a podílel se na egyptsko-izraelském mírovém procesu, který vedl k uzavření egyptsko-izraelské mírové smlouvy.[1] V letech 1980 až 1984 působil jako ministr zahraničí a nakonec se v červenci 1984 stal egyptským premiérem. Po třinácti měsících ale kvůli zhoršujícímu zdraví v srpnu 1985 rezignoval a opustil politiku.[1] Následující rok stanul v čele Egyptian-Gulf Bank a tuto funkci zastával až do své smrti.[1]

Zemřel v Káhiře ve věku 71 let.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamál Hasan Alí na Wikimedia Commons