Kalandrování textilií

Stroje sestávají nejčastěji ze 3-7 válců nad sebou, vždy střídavě jeden kovový (s možností vyhřívání) a jeden s elastickým či bavlněným povrchem. Přítlak mezi válci může dosáhnout až 1200 kN, rychlost do 200 m/min.[1]

K nejpoužívanějším kalandrům patří:

• Válcový - univerzální zařízení na matování nebo leštění textilií
• Frikční – zboží se hladí za současného tření (chintzový efekt)
• Rýhovaný – ohřívané ocelové válce s jemným rýhováním (např. na hedvábné tkaniny)
• Gaufrovací – k ražení různých vzorů nebo také ke zpevňování rouna u netkaných textilií
• Chaisingový – zboží prochází ložené v několika vrstvách nad sebou, tím se dosáhne matného lesku (proces je podobný mandlování)
• Simili Kalandr – vlhké zboží prochází kalandrem při vysoké teplotě a tlaku. Tím se dosáhne na bavlněných nebo viskózových tkaninách lesku, který se však po vyprání ztrácí
• Plsticí – k sušení a úpravě vlněných tkanin
• Termo Kalandr – zpevnění netkaných textilií mezi ohřívanými válci (termobonding)
• Pletařský – zařízení na paření pletenin hadicového tvaru

Žlábky, hedvábný povrch textilie, gaufrový efekt (krep), moaré, chintz a další mohou být:

• stálé při praní – vzniklé termofixací textilií z plastických vláken
• nestálé při praní - efekty získané kalandrováním na textiliích z celulozových vláken (např. bavlna, viskóza). Zvýšení stálosti se zde dosáhne síťovacími přípravky, které se přidávají před kalandrováním a po průchodu kalandrem se provádí vlastní zesítění.

• 
  Schéma kalandrování
• 
  Model kalandru
• 
  Muzeální kalandr

• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981