Termofixace

K tepelnému zpracování jsou vhodná jen vlákna s částečně krystalickou nadmolekulární strukturou. Tuto podmínku splňují syntetická a triacetátová vlákna. Uspořádání molekulových řetězců způsobuje u těchto materiálů značné vnitřní pnutí, které se dá účinkem tepla potlačit.

Fyzikální podmínky:

Princip výroby je zahřívání směsi ze sráživého a nesráživého komponentu. Směsuje se nejčastěji v poměru 40:60, při čemž dochází ke zvýšení objemu výsledné příze o 30 až 40 procent. Jako nesráživý komponent se používají příze z přírodních vláken nebo filamenty z nesráživého syntetického materiálu. Příze pro pletařské účely se zobjemňují nejčastěji před zpracováním na pletacím stroji. V tom případě procházejí srážecí komorou ohřívanou párou nebo elektricky rychlostí (v závislosti na konstrukci objemovacího zařízení a druhu příze) mezi 150 a 1200 m/min. U tkalcovských přízí dochází k objemování zpravidla termofixací v hotové tkanině.

Tkaniny a pleteniny se fixují nejčastěji na napínacích rámech účinkem horkého vzduchu.[1] Pro pleteniny se používají speciální konstrukce stroje s tzv. vzdušným polštářem.

Textilie se dopravuje do stroje přes válce regulující napětí po délce. Vlastní rám sestává ze dvou nekonečných pásů se svorkami, mezi kterými se zboží rozpíná po šířce. Působením vysoké teploty se uvolní napětí ve vláknech, tkanina nebo pletenina se sráží a v následujícím oddíle stroje se nabytý stav fixuje chlazením.

• Choudhury: Textile Preparation and Dyeing, Science Publishers 2006, ISBN 1-57808-402-4, str. 241-245
• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 1115