Kašťa

Kašťa (Sassafras) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi vavřínovité. Jsou to opadavé stromy s jednoduchými, střídavými listy s laločnatou nebo celistvou čepelí. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v Číně, Tchaj-wanu a východních oblastech Severní Ameriky.

Kašťa
Kašťa bělavá (Sassafras albidum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádvavřínotvaré (Laurales)
Čeleďvavřínovité (Lauraceae)
Rodkašťa (Sassafras)
J. Presl, 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kašti jsou živnými rostlinami housenek různých motýlů, zejména otakárků a martináčů. Severoamerická kašťa bělavá je tradiční severoamerická léčivá rostlina a má i další využití. Poskytuje kvalitní dřevo a je zdrojem silice. Občas je vysazována jako okrasná dřevina a lze se s ní setkat i v některých českých botanických zahradách a arboretech.

Popis

Jsou to dvoudomé opadavé stromy s jednoduchými, střídavými, aromatickými listy, nahloučenými na koncích větví. Borka je tlustá, aromatická, na starších exemplářích brázditá. Listy jsou buď celistvé se zpeřenou žilnatinou (Sassafras randaiense) nebo laločnaté s triplinervní žilnatinou (zbývající 2 druhy). Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v řídkých, převislých, vrcholových hroznech, někdy stažených do téměř okolíkovitého květenství. Květenství se rozvíjejí před olistěním nebo souběžně s ním. Okvětí je nerozlišené, žluté, složené ze 6 plátků ve 2 kruzích. Okvětní lístky jsou na bázi krátce srostlé v trubku. V samčích květech je 9 tyčinek ve 3 kruzích a jsou přirostlé v ústí květní trubky. Někdy jsou přítomna 3 staminodia. Semeník samičích květů je tvořen jediným plodolistem a obsahuje 1 vajíčko. V samičích květech je někdy přítomno 6 nebo 12 staminodií. Plodem je tmavomodrá peckovice podepřená mělkou číškou, která plynule přechází v tlustou stopku.[1][2][3]

  • Sassafras tzumu
  • Květy Sassafras randaiense
  • Plody kašti bělavé (Sassafras albidum)

Rozšíření

Rod zahrnuje 3 recentní druhy a má výrazně disjunktní areál. Kašťa bělavá pochází z východních oblastí Severní Ameriky od nejjižnějších částí kanadského Ontaria a Maine na jih po východní oblasti Texasu. Zbývající dva druhy jsou východoasijské. Sassafras tzumu má poměrně rozsáhlý areál ve střední, jižní a východní Číně. Sassafras randaiense je naproti tomu endemit Tchaj-wanu.[4][2]

Ekologické interakce

Kašťa bělavá je v Severní Americe hostitelem housenek otakárků Papilio glaucus, Papilio palamedes, Papilio troilus a celé řady martináčů (Antheraea polyphemus, Automeris io, Callosamia angulifera, Citheronia regalis, Eacles imperialis, Hyalophora cecropia, Rothschildia orizaba, Samia cynthia, Samia walkeri).[5] Druh Sassafras tzumu hostí v Číně housenky otakárka Papilio elwesi a lišaje Meganoton analis, na Tchaj-wanu hostí Sassafras randaiense housenky endemického otakárka Papilio maraho.[6]

Obsahové látky a jedovatost
Strukturní vzorec safrolu

V kůře kořenů, ale také v listech a plodech kašti bělavé je obsažena vonná silice, jejíž hlavním komponentem je safrol. Jeho obsah v kůře kořenů je 5 až 8 %. Safrol může při styku s kůží způsobit kontaktní dermatitidu. Ve velkých dávkách je halucinogenní, při dlouhodobém užívání většího množství byly zjištěny karcinogenní a hepatotoxické účinky.[2][7][8] Kůra kořenů je slabě jedovatá a má ve větším množství narkotický účinek.[9] Rovněž kořeny, plody a listy čínského druhu Sassafras tzumi obsahují silici s převahou safrolu. Její obsah v kůře kořenů se pohybuje okolo 1 %.[1]

Prehistorie

Kašťa je jedním z nejstarších žijících rodů lesních dřevin. Nejstarší fosílie, nalezené v Evropě a Severní Americe, pocházejí z období spodní křídy. Ve svrchní křídě se vyskytovaly i v Arktidě. V Evropě se rod vyskytoval až do období pleistocénu (starších čtvrtohor), kdy zde vyhynul.[10]

  • Fosílie listu †Sassafras hesperia z období raného eocénu
  • Fosílie listu †Sassafras yabei z období neogénu

Zástupci

Význam

Lékařství

Severoameričtí Indiáni používali kůru a kořeny kašti bělavé zejména při traumatických poraněních a revmatismu.[9] S léčivými účinky seznámili bílé osadníky brzy po jejich příchodu na kontinent a rostlina poté začala být dovážena do Evropy jako léčivo na různé choroby.[11] Nejobvyklejší lékovou formou je nálev z kůry kořenů. Standardní dávkování drogy je 4 až 7 gramů denně ve formě čaje. Doporučená dávka by neměla být překračována. Není doporučováno dlouhodobé užívání ani užívání v těhotenství. V USA je prodej přípravků z kašti bělavé povolen, pouze pokud neobsahují safrol.[8]

Okrasné dřeviny

Kašťa bělavá (Sassafras albidum) je poměrně zřídka pěstována jako okrasná a sbírková dřevina. Zejména starší exempláře tohoto druhu jsou efektní solitéry.[12] Vyžaduje slunné nebo polostinné stanoviště a hlubokou, živnou, dobře propustnou, kyselejší půdu. Množí se výsevem semen, výhony odebíranými na podzim nebo zimními kořenovými řízky.[13] V České republice je vysazena např. v Dendrologické zahradě v Průhonicích a v Arboretu Žampach.[14]

Potravinářství

Z kůry mladých kořenů kašti bělavé se tradičně připravoval chutný čaj.[9] Kůra byla také součástí tradičního kořenového piva (root beer), v současnosti je však její použití v tomto výrobku zakázáno a je nahrazována syntetickým aroma.[9] Ve východních oblastech USA jsou sušené listy a výhonky kašti bělavé používány jako přísada do polévek.[15]

Dřevo

Kašťa bělavá má oranžově hnědé, středně těžké, trvanlivé dřevo, které je používáno k různým účelům, např. k výrobě lodí a vesel, masivního nábytku i dýh, na soustružení, vnější i vnitřní obložení. Je použitelné i na výrobu pražců a stavbu vnějších konstrukcí a ohrad. V čerstvém stavu voní po fenyklu, později se vůně ztrácí.[16][17] Dřevo Sassafras tzumu se v Číně používá zejména při stavbě lodí a výrobě nábytku. Je trvanlivé a má jemnou strukturu.[9]

Silice

Silice získávaná z kořenů a kořenové kůry kašti bělavé je používána k aromatizaci mýdla.[17]

Odkazy

Reference
  1. LI, Xi-wen; LI, Jie; VAN DER WERFF, Henk. Flora of China: Sassafras [online]. Dostupné online. (anglicky)
  2. VAN DER WERFF, Henk. Flora of North America: Sassafras [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky)
  4. FANG, Jingyun; WANG, Zhiheng; TANG, Zhiyao. Atlas of woody plants in China. Vol. 1. [s.l.]: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-15017-3. (anglicky)
  5. ALLEN, Thomas J.; BROCK, Jim P.; GLASSBERG, Jeffrey. Caterpillars in the field and garden. A field guide to the butterfly caterpillars of North America. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. (anglicky)
  6. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
  7. PENGELLY, Andrewů. Constituents of medicinal plants. [s.l.]: Allen & Unwin, 2004. ISBN 1-74114-052-8. (anglicky)
  8. GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky)
  9. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
  10. CHESTER, Arnold. An Introduction to Paleobotany. New York: McGraw-Hill Book Company, 1947. Dostupné online. (anglicky)
  11. HUTCHENS. Indian herbalogy of North America. Boston: Shambhala Publications, 1973. ISBN 0-87773-639-1. (anglicky)
  12. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
  13. BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky)
  14. Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2018-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
  15. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
  16. WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
  17. LITTLE, Elbert L. Important forest trees of the United States. [s.l.]: Forest Service USDA, 1978. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.