Kačkanar (Střední Ural)

Ohledně vysvětlení původu názvu hory nepanuje shoda. V mansijštině „nor“ či „njor“ znamená „kamenná hora“, ale pro první část názvu chybí vysvětlení.Turkické „kaška nar“ znamená „lysý velbloud“, což by mohlo korespondovat se skalním útvarem na vrcholu hory, který svou podobou silně připomíná velblouda. V tatarštině slovo „kačkynar“ znamená „uprchlící“. [3]

Masív Kačkanaru, který je součástí geomorfologického celku Střední Ural, představuje hřeben, protažený ve směru severozápad – jihovýchod. Délka hřebene hory Kačkanar je tři kilometry, celková plocha Kačkanarského masívu je zhruba 110 km². Na severní straně je horský masív ohraničen údolím řeky Is, na západě jej obtéká řeka Kosja, pravostranný přítok Isu. Podél jižního úpatí hory od západu k východu teče řeka Vyja, na níž je zde mezi městem a horou Kačkanar vybudována Věrchněvyjská přehradní nádrž.[4] Řeky Is a Vyja jsou levostrannými přítoky západosibiřské řekyTury.

Pohled z vrcholu hory Kačkanar k severu (ilustrace z knihy Archibalda Geikieho: Life of Sir Roderick I. Murchison, vydané v Londýně r. 1875)

Hora má dva hlavní vrcholy: nejvyšší je Severní roh (Северный рог, 878,7 m n. m.),[4] druhý z vrcholů Polední roh (Полуденный рог, 874 m n. m.) je od nejvyššího vrcholu Kačkanaru vzdálený zhruba 2 kilometry směrem na jih.[3] Západní svah hory je strmější, ve vrcholových partiích hřebene je rozeseto množství rozmanitých skalních útvarů, místy tvořících skalní město.[3] Necelých 500 metrů severovýchodně od Severního rohu se nachází nejvýraznější ze zdejších skalních útvarů, nazývaný „Velbloud“. Na hoře nejsou žádné prameny, existuje zde pouze malé jezírko v bývalém lomu poblíž severního vrcholu.[3]

Převažujícími místními horninami jsou periodity, gabro, pyroxenity a další magmatické horniny. Pokud jde o zastoupení jednotlivých druhů hornin v kačkanarském intruzívním masívu, z 50 % se jedná o pyroxenity, 35 % představuje gabro a zbylých 15 % připadá na jiné druhy hornin. Hlavními rudními minerály jsou titanomagnetit, ilmenit a minerály chromu a platiny. Dále se zde vyskytuje klinopyroxeny, olivíny, plagioklasy a minerály ze skupiny amfibolů.

Kačkanarský gabro-pyroxenitový masív se nachází ve střední části pásu ložisek platiny, protínajícího Ural. Východní předhůří Kačkanaru tvoří nižší vrchovina Гусевы горы (volně přeloženo Husí hory). Gusěvogorský rudní revír (Гусевогорское месторождение) je nejvýznamnější částí Kačkanarských železnorudných ložisek (Качканарская группа железорудных месторождений), největšího železnorudného revíru na území bývalého Sovětského svazu. Těžbu železných, titanových a vanadových rud zde provádí povrchovým způsobem Kačkanarský báňský a zpracovatelský kombinát (Качканарский горно-обогатительный комбинат, zkráceně КГОК, přesný název firmy je АО «ЕВРАЗ Качканарский горно-обогатительный комбинат»), který je součástí nadnárodní těžařské společnosti EVRAZ (Evraz Group).

Pohled na horu Kačkanar od jihu

Horu Kačkanar poprvé popsal ve své knize „Putování po různých provinciích Ruska“ (ruské vydání „Путешествие по разным провинциям Российского Государства“ bylo publikováno v letech 1773–1778 Petrohradskou akademií věd) německý zoolog a botanik Peter Simon Pallas, který v Rusku organizoval přírodovědné expedice ve službách carevny Kateřiny II. Veliké.[5] V ruském originále je hora pojmenována Кушанар, v cizojazyčných vydáních (latinské a německé) se objevuje název Keskanar. V pozdějších pramenech z 19. a počátku 20. století se objevuje jméno hory v podobě Качканаръ, Кесканаръ a Кочканар. Německý geolog Franz Benedikt Hermann, který byl rovněž v ruských službách, zmínil ve své zprávě z roku 1789, že na západní straně hory je těženo bohaté železnorudné ložisko, které obsahuje až 59 % železa. Německý mineralog Gustav Rose na základě vzorků, které mu byly zaslány v roce 1837, určil minerály v kačkanarské hornině jako hypersteny, náležející ke skupině pyroxenů. Bližší popis geologické a geomorfologické charakteristiky Kačkanaru byl publikován v díle „The geology of Russia in Europe and the Ural mountains, vydaném v roce 1845“ v Londýně. Geolog Ernst Reinhold Hofmann, který horu navštívil v roce 1857, potvrdil zprávy o zdejších bohatých nalezištích železné rudy a mj. se zmínil o tom, že hypersteny ze severního vrcholu Kačkanaru se shodují s minerály z okolí Děnežkinova kamene. Kačkanarský masív zkoumaly četné další přírodovědné expedice v průběhu 19. a 20. století. O těžbě ložisek v oblasti Kačkanaru se zmínil v roce 1899 ve zprávě o své uralské expedici i Dmitrij Ivanovič Mendělejev. V roce 1895 bylo na řece Bolšaja Gusěvaja na jméno podnikatelky R. J. Protopové registrováno zlatorudné ložisko „Kačkanar“.[6]

Rada ministrů SSSR v roce 1950 schválila vznik Kačkanarského důlního kombinátu, v roce 1956 bylo na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu schváleno zařazení výstavby důlního a zpracovatelského kombinátu do plánů 6. pětiletky.[6] V letech 1946 až 1953 pracovníci podniku „Уралчерметразведка“ prováděli důkladný geologický průzkum ložisek v Kačkanarském masívu, v letech 1959–1966 byl ještě doplněn průzkum Gusěvogorského ložiska. Příprava těžby železito-titanových rud v oblasti Kačkanaru byla zahájena v roce 1957 a v 27. května téhož roku začaly na pozemcích mezi vsí Valerianovsk a horou Dolgaja přípravné práce na stavbě města Kačkanaru.[6] B roce 2019 započaly přípravné práce na otevření dalšího ložiska, nazvaného Sobstvenno-Kačkanarskoje městorožděnije (Собственно-Качканарское месторождение) s plánovaným zahájením těžby v roce 2021.[3]

Jáma povrchového dolu společnosti EVRAZ

Na svahu hory Kačkanar je bývalé lyžařské středisko se sjezdovkou, dlouhou 2,3 km. Toto středisko původně patřilo místnímu báňskému kombinátu, který je předal pod správu města. Navzdory plánům kačkanarských úřadů provoz střediska nebyl obnoven.[3] Vrcholové partie hory Kačkanar jsou oblíbeným výletním cílem ve všech ročních dobách. Mezi nejčastěji navštěvovaná místa patří oba nejvyšší vrcholy, skála „Velbloud“ a také skála „Raketa“ na západní straně hory, odkud je výhled na obec Kosja s okolím, poznamenaným těžbou platinových rud.[3]

• 
  Skalní útvar „Velbloud“
• 
  Areál kláštera se sochou Buddhy
• 
  Rozmanitost skalních útvarů
• 
  Pohled na podzimní krajinu
• 
  Buddhistické stúpy na vrcholu hory
• 
  Na vrcholu Kačkanarského masívu