Ontogeneze člověka

• prenatální období (od oplodnění do porodu)[1]
  • oplozené vajíčko (zygota) – od oplození (spojení vajíčka se spermií v děloze nebo ve zkumavce) do konce 1. týdne[1]
  • embryo (zárodek) 2. týden – 8. týden[1]
  • fetus (plod) 9. týden – porod[1]
• postnatální období
  • novorozenecké období 1. den – 28 dní
  • kojenecké období 28 dní – 1 rok
  • batolecí období 1–3 roky
    • mladší batolecí období 1–2 roky
    • starší batolecí období 2–3 roky
  • předškolní věk 3 – 6 (7) let
  • školní věk 6 (7) – 15 let
    • mladší školní věk 6–11 let
    • starší školní věk 11–15 let (puberta)
  • dospívání – adolescence 15–18 (20) let
  • dospělost 18 let a více
    • období plné dospělosti 18–30 let[1]
    • období zralosti 30–45 let[1]
    • střední věk 45–60 let[1]
  • stáří 40–60 let[1]
    • vysoké stáří nad 70 let[1]
    • kmetský věk nad 90 let[1]

Světová zdravotnická organizace (WHO, též SZO) doporučuje u dospělosti jiné členění:[1]

• období plné dospělosti 18–30 let[1]
• období mladého věku 30–45 let[1]
• období středního věku 45–60 let[1]
• období stárnutí 60–75 let[1]
• období starého věku 75–90 let[1]
• období stařecké nad 90 let[1]

V každé fázi ontogenetického vývoje můžeme pozorovat řadu změn.[1] Tyto změny jsou dvojího druhu: růstové a vývojové.[1] Oba procesy jsou primárně určeny dědičnými faktory, jejichž uplatnění však ovlivňují faktory prostředí.[1]

V období stáří život jedince přirozeně končí smrtí. S mrtvým tělem je lidmi podle všeobecného etického kodexu zacházeno s velkou úctou a je spáleno nebo pohřbeno do země, a to s obřadem či výjimečně bez obřadu. Pro určení příčiny úmrtí lze před pohřbem provést pitvu.

Názvy jedinců podle stupně vývinu, stáří, příbuzenství a společenského postavení pak také jsou:

• dítě (krajově též děcko) – označení obou pohlaví, zhruba do věku konce školního období (obecněji pak slovo vyjadřuje, že je jedinec potomkem své matky/otce)
• dívka (též děvče, hovorově pak holka – od slova holý, protože dříve tento výraz označoval jen dívku bez ochlupení) – označení samičího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (holčička, děvčátko)
• slečna – označení děvčete či mladé ženy, která není vdaná (etymologicky od šlechtična[2])
• chlapec (též hoch, hovorově pak kluk) – označení samčího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (chlapeček)
• žena (lidově též ženská) – označení samičího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
  • matka (též máma) – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že je žena rodičkou dítěte
  • stařenka – označení samičího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
  • babička – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě ženy je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro stařenku
  • paní – všednější společenský titul ženy od dospělosti
  • dáma (též madam) – urozenější společenský titul ženy od dospělosti
• muž (lidově též chlap) – označení samčího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
  • otec (též táta) – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že je muž rodičem dítěte
  • stařec – označení samčího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
  • dědeček – označení pro starého muže, které vyjadřuje, že jeho dítě se stalo matkou (jeho dcera) nebo otcem (jeho syn), obecněji též synonymum pro starce
  • pan – společenský titul muže od dospělosti

• KERN, Hans. Přehled psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1992. 296 s. ISBN 80-7178-240-8. Kapitola Vývojová psychologie, s. 127–180. (čeština)
• FUERST, Maria. Psychologie. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1997. 263 s. ISBN 80-7198-199-0. Kapitola Vývojová psychologie. (čeština)