Joseph Bertrand

Byl synovcem matematika Jean-Marie-Constant Duhamela a též příbuzným s matematiky Paulem Appellem, Émilem Borelem, Charlesem Hermitem a Émilem Picardem.

Již roku 1833, v 11 letech, získal svolení navštěvovat přednášky na École polytechnique. Absolvoval zde v roce 1839 a získal doktorát v termodynamice. Pokračoval na École nationale supérieure des mines a současně učil na College Louis je Grand. (Později také na École normale supérieure, École polytechnique a na Collège de France).[1]

Roku 1842 byl vážně zraněn při železničním neštěstí na trati Versailles–Paříž, ale přežil. V revolučním roce 1848 byl kapitánem Národní gardy. Když roku 1870 vypukla prusko-francouzská válka a pruská vojska obklíčila Paříž, Bertrand se účastnil obrany města. Během Pařížské komuny roku 1871 byla École polytechnique přemístěna do Tours, avšak během revolučních bojů mu v Paříži shořel dům, přičemž bylo zničeno i mnoho rukopisů připravených k tisku.[2]

V roce 1889 jeho studium nekonečné analýzy vyvrcholilo prací Calcul des probabilités (Počet pravděpodobnosti), kde představil problém známý jako Bertrandův paradox týkající se pravděpodobnosti, že náhodná tětiva kruhu bude kratší než strana vepsaného rovnostranného trojúhelníka. V ekonomii se Bertrandovým paradoxem míní paradox tvorby cen na trhu při dokonalé pružnosti a informovanosti. Bertrandova věta se týká potenciálů dostředivých sil v mechanice. Jeho jméno nesou též tzv. Bertrandovy křivky v diferenciální geometrii.

Byl autorem několika matematických učebnic a knih o dějinách matematiky a přírodních věd. Byl též redaktorem Journal des Savants (1865-1900), kam přispěl mnoha popularizujícími články o historii vědy. V roce 1856 byl zvolen do Francouzské akademie věd, kde od roku 1874 až do smrti zastával funkci stálého tajemníka (secrétaire pérpetuel). V roce 1884 se stal rovněž členem literární Francouzské akademie.[1]

• Traité d'arithmétique (Pojednání o aritmetice, 1849)
• Méthode des moindres carrés (Metoda nejmenších čtverců, překlad Gaussovy práce, 1855)
• Traité de calcul différentiel et de calcul intégral (Pojednání o diferenciálním a integrálním počtu, 1864-1870)
• Arago et sa vie scientifique (Arago a jeho vědecký život, 1865)
• Les fondateurs de l'astronomie moderne: Copernic, Tycho Brahé, Képler, Galilée, Newton (Zakladatelé modrní astronomie, 1865)
• Rapport sur les progrès les plus récents de l'analyse mathématique (Zpráva o nejnovějších pokrocích matematické analýzy, 1867)
• Thermodynamique (1887)
• Calcul des probabilités (Počet pravděpodobnosti, 1889)
• Leçons sur la théorie mathématique de l'électricité (Přednášky o matematické teorii elektřiny, 1890)
• Blaise Pascal (1891)