Josef Zedník

Pocházel z dělnické rodiny. Vyučil se mechanikem. Po roce 1948 byl členem ČSL, od počátku 50. let funkcionářem Okresního výboru ČSL a ONV v Prostějově. Po absolvování čtyřměsíční stranické školy v roce 1952 byl navržen do vyšších funkcí: člen KAV ČSL, v letech 1954–1960 tajemník Krajského výboru ČSL Olomouckého kraje, po správní reorganizaci roku 1960 krajský tajemník jihomoravského Krajského výboru ČSL v Brně.[2]

Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu Prostějov I. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj) a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968, přičemž od dubna zastával post místopředsedy Národního shromáždění.[3][4][5] K roku 1968 se uvádí jako místopředseda Národního shromáždění, bytem Konice.[6]

V 50. letech 20. století se podílel na agitaci a nátlaku na zemědělce ve prospěch zakládání JZD.[7] K roku 1954 se profesně uvádí jako člen rady KNV v Olomouci.[8] Podle údajů z roku 1964 byl vedoucím tajemníkem Krajského výboru ČSL v Jihomoravském kraji.[9] Po celou dobu své politické kariéry zastával silně prokomunistické postoje, byl vždy loajální k režimu a Plojharovu vedení. V 60. letech působil jako člen předsednictva Ústředního výboru ČSL a místopředseda Národního shromáždění, ze které se zúčastnil mnoha meziparlamentárních jednání v zahraničí. Nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (uděleno roku 1957).[2]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[10]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Konice), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[11]