Josef Přibyl (šachista)

Josef Přibyl (* 12. října 1947), je český mezinárodní mistr (IM) (1972) a medailista mistrovství Československa (1971, 1972, 1980, 1982, 1983).[1]

Josef Přibyl
Narození12. října 1947 (74 let)
Praha
FIDE karta šachisty
FIDE ID300187
FIDE Elo
Současné2 217 (březen 2022)
Nejvyšší2 485 (leden 1977)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Šachy začal hrát v 12 letech za Spartak Kbely. O čtyři roky později v letech 1964 a 1965 vyhrál Mistrovství Československa dorostenců a dokázal připojit i titul mistra republiky v korespondenčním šachu. V roce 1966 odmaturoval na Střední škole spojové techniky v oboru slaboproud. Dva roky absolvoval ZVS. Úspěšně se zúčastnil turnajů spřátelených armád a mistrovství Československa v Bratislavě 1967. V době působení v družstvu Ústředního domu armády získal titul mistra republiky.

Jeden rok zastával funkci sekretáře Šachového svazu na Československém svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV).

V 70. a 80. letech 20. století byl Josef Přibyl jedním z předních českých šachistů. Byl účastníkem mnoha mistrovství Československa, kde vyhrál stříbrnou medaili (1983) a 4 bronzové (1971, 1972, 1980, 1982).

Josef Přibyl reprezentoval Československo na několika olympiádách:

  • poprvé v roce 1970, kde hrál jako první náhradník na 19. Šachové olympiádě v Siegenu (+1, =5, -0),
  • dále v roce 1972, kde hrál jako první náhradník na 20. šachové olympiádě ve Skopji (+2, =2, -4),
  • a v roce 1974 kde Československo reprezentoval na čtvrté šachovnici 21. šachové olympiády v Nice (+7, =8, -2).

Josef Přibyl hrál za Československo na Mistrovství Evropy v šachu družstev:

  • v roce 1970, na 9. šachovnici v 4. Mistrovství Evropy v šachu družstev v Kapfenbergu (+1, =4, -1),
  • v roce 1977 na páté šachovnici 6. Mistrovství Evropy v šachu družstev v Moskvě (+1, =4, -2),
  • v roce 1980 jako druhý náhradník na 7. Mistrovství Evropy v šachu družstev ve Skaře (+1, =1, -2)

V roce 1991 založil šachovou sekci pod Akademií Jana Ámose Komenského v Praze a začal šach vyučovat. K jeho žákům patřil i velmistr David Navara.[2] I nadále občas hraje.[3][4][5]

Spolupracoval s vicemistryní světa Nanou Ioseliani. V Akademii Jana Ámose Komenského v Praze účinkovali přední šachisté jako například Alexej Širov, Vladimír Jepišin, Zbyněk Hráček, Luděk Pachman a mnoho dalších. Mezi nejlepší absolventy patří velmistr David Navara (GM), mezinárodní mistři Petr Jirovský, Jan Šuráň, Martin Přibyl, velmistryně Petra Krupková a další.

Trenérská činnost

  • David Navara (GM) – nejúspěšnější svěřenec Josefa Přibyla. V šestnácti letech získal titul mezinárodního velmistra (GM), momentální česká jednička. K roku 2021 42. nejlepší šachista světa podle fide.com. Mezi jeho největší úspěchy patří 6. místo na evropském šampionátu 2004, 8,5 bodu z 12 partií na první šachovnici během 37. šachové olympiády v roce 2006.
  • Vlastimil Hort (GM) – blízká spolupráce při přípravě na mezipásmové turnaje a zápasy kandidátů (1977), pásmový turnaj 1969 Atény 2. místo, mezipásmové turnaje (1970) Palma de Mallorca 13. místo, 2. místo v Manile (1976) a šesté místo v Tunisu (1985).
  • Eliška Richtrová (WGM) – pětinásobná mistryně Československa, dvojnásobná mistryně České republiky, účast na mezipásmovém turnaji mistrovství světa žen v letech 1982,1987, 1990, postup do turnaje kandidátek MS. Třikrát reprezentovala Československo a Českou republiku na šachových olympiádách žen.
  • Petra Krupková (WGM) – mistryně ČR 1992, 1993, mezinárodní velmistryně.

Publikace

Reference

  1. Šachová akademie J. A. Komenského. www.sach.cz [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
  2. Díky, trenére!. Díky trenére [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
  3. ŠTAJNER, Josef. V dramatickém závěru se radoval Přibyl. Boleslavský deník. 2011-03-01. Dostupné online [cit. 2021-06-21].
  4. Šachový svaz České republiky » Josef Přibyl vyhrál posedmé seniorský turnaj v německých lázních Bad Griesbach. old.chess.cz [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
  5. Pribyl, Josef. ratings.fide.com [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.