Josef Matoušek starší

Už počátkem 20. století se politicky angažoval v České straně pokrokové.[5]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, později za Československou národní demokracii.[6]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929.[7] Podle údajů k roku 1929 byl povoláním vrchním soudním radou v Praze.[8]

Později přešel do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[9]

Koncem 20. let 20. století patřil k pragmatickému průmyslovému křídlu národní demokracie, které mírnilo protibenešovské a protiněmecké postoje radikálů. Vlivným představitelem v rámci strany zůstal i po sjezdu v roce 1933. Matoušek se podílel na vládě jako ministr.[10] V druhé vládě Františka Udržala a první vládě Jana Malypetra v letech 1929-1934 zastával post ministra průmyslu, obchodu a živností. V roce 1934 ale vládu opustil stejně jako celá národní demokracie kvůli nesouhlasu s devalvací koruny. V roce 1937 patřil Matoušek k odpůrcům vypuzení Jiřího Stříbrného z Národního sjednocení, do kterého národní demokraté mezitím vplynuli.[11]

Jeho synem byl historik a pedagog Josef Matoušek, popravený nacisty roku 1939.