Josef Maria z Colloreda

Josef Maria byl čtvrtý potomek Rudolfa Josefa, prvního knížete z Colloredo-Mels a Wallsee (1706–1788) a jeho manželky Marie Gabriely ze Starhembergu (1707–1793). Měl bratry Františka z Pauly Gundakara (1731–1807), Jeronýma Františka (1732–1812) a Václava Josefa (1738–1822) a sestry Marii Antonii (1728–1757), Marii Gabrielu (1741–1801), Marii Terezu (1744–1828), Marii Františku (1746–1795) a Marii Karolínu (1752–1832). Měl ještě devět dalších sourozenců, kteří však zemřeli jako děti. Bratr Jeroným se stal knížetem-arcibiskupem salcburským v roce 1772.[1] Václav Josef dosáhl vojenské hodnosti polního maršála v roce 1808.[2]

Josef Maria se nikdy neoženil a neměl potomky.[3]

Několikrát se vyznamenal v sedmileté válce, zejména u Štěrbohol a také v bitvě u Újezda a krátce byl zajatcem ve Vratislavi.

V roce 1763 byl povýšen do hodnosti generálmajora, v roce 1769 získal vlastní pěší pluk (č. 57) a rychle následovala povýšení na polního podmaršála a dvorního válečného poradce. V roce 1777 doprovázel císaře Josefa II. do Francie a poté se stal vrchním velitelem dělostřelectva.

Ačkoli byl v roce 1784 navržen pro udělení řádu Marie Terezie, přijetí odmítl z důvodu členství v Maltézském rytířském řádu.

Pražská komenda Maltézského řádu, kostel Panny Marie pod řetězem

Hrabě Colloredo byl od roku 1791 až do své smrti českým velkopřevorem Maltézské řádu. Během této obtížné doby pro Maltézský řád bojoval Colloredo za jeho zachování. Ačkoli se mu nepodařilo učinit z Vídně sídlo nyní bezdomovské vlády řádu, byl jmenován řádovým vyslancem císařského dvora. Také nemohl zabránit zabavení sedmi slezských komend pruským králem Bedřichem Vilémem. Colloredovu nástupci Vincenci Josefu hraběti z Kolovrat se však nakonec podařilo řád zachránit.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph von Colloredo na německé Wikipedii.

• Constantin von Wurzbach: Colloredo-Melz und Wallsee, Joseph Maria Graf von. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 2. Theil. Verlag der typografisch-literarisch-artistischen Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1857, S. 427–429 (digitalizováno).
• Wilhelm Edler von Janko: Colloredo-Waldsee, Joseph Graf von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, s. 419 f.
• Johann Christoph Allmayer-Beck: Colloredo-Waldsee, Joseph Graf von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, s. 328 (digitalizováno).
• Colloredo-Mels und Wallsee Joseph Graf. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, s. 151.