Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat
Vincenc Maria Josef hrabě Libštejnský z Kolovrat (též Kolowrat-Liebsteinský, německy Vinzenz Maria Joseph Graf von Kolowrat-Liebsteinsky, 11. květen 1749 (1750), Černíkovice – 7. prosinec 1824, Vídeň) byl příslušník libštejnské větve rodu Kolovratů, jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů. Věnoval se vojenské kariéře, stal se kapitánem tělesné gardy, podmaršálem 4. rusko-rakouské pěchoty, získal Řád zlatého rouna, a byl jmenován 54. velkopřevorem maltézských rytířů. Nikdy se neoženil a zemřel bezdětný.
| Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat | |
|---|---|
 | |
| 54. český velkopřevor řádu maltézských rytířů | |
| Ve funkci: 1819 – 1824 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Josef Maria z Colloreda |
| Nástupce | Karel z Neippergu |
| Kapitán tělesné gardy | |
| Narození | 11. května 1749 Černíkovice .svg.png.webp){kind=small} Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 7. prosince 1824 (ve věku 75 let) Vídeň  Rakouské císařství |
| Rodiče | František Josef I. Libštejnský z Kolovrat Marie Karolína z Waldsteina |
| Děti | bezdětný |
| Ocenění | 1823 Řád zlatého rouna (č. 892) 1823 velkokříž Řádu čestné legie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rodina
Narodil se jako syn Františka Josefa I. hraběte Libštejnského z Kolovrat (1718–1758), nejvyššího komisaře pro armádu v Čechách a Marie Karolíny hraběnky z Waldsteina (1724–1782). Měl dalších pět sourozenců, z nichž nejúspěšnějším se stal František Josef II. hrabě Libštejnský z Kolovrat (1747–1829), který se stal c.k. císařským komořím, čestným skutečným tajným radou a čestným balivem a velkokřižníkem řádu maltézských rytířů. Proslavil se jako významný mecenášem umění a kultury a sběratel umění. Podpořil například vznik obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (dnešní Národní galerie v Praze).
Vincenc Maria hrabě Kolovrat-Libštejnský se nikdy neoženil a zemřel v roce 1824 bezdětný. Byl pochován v rodové hrobce v Rychnově nad Kněžnou.
Kariéra a vyznamenání
Vincence Mariu čekala úspěšná vojenská kariéra, vojenství se věnoval prakticky celý život. Stal se mistrem polního tažení, kapitánem tělesné trabantské gardy a velkopřevorem maltézských rytířů v Čechách, a to v letech 1819–1824. Dosáhl tak skvělé vojenské kariéry, během níž získal vysoká vojenská ocenění. Za zásluhy o dobytí nepřátelského tábora Calafat ve válce s Turky 26. 9. 1790 dostal rytířský kříž vojenského řádu Marie Terezie. Za bitvu u Limburgu (u Neuwied) nedaleko Koblenze 18. dubna 1797 byl oceněn komandérským křížem.
V bitvě u Slavkova (bitva Tří císařů) 2. prosince 1805 velel jako podmaršál 4. rusko-rakouské koloně pěchoty o síle 16 000 mužů. Rakouskou část pěchoty tvořili narychlo odvedení a nezkušení mladíci, což se negativně projevilo i v bitvě, která byla spojenci navíc špatně připravena a řízena. Dne 23. listopadu 1823 mu císař František II. za zásluhy, jako jedinému velkopřevorovi v dějinách udělil Řád zlatého rouna, ve stejném roce obdržel také velkokříž francouzského Řádu čestné legie.
Literatura
- JUŘÍK, Pavel: Kolowratové, věrně a stále, Praha Universum 2016, s. 42.
- MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bíle Hory do současnosti. Praha Argo 2008, díl I., s. 479.
Externí odkazy
| Předchůdce: Josef Maria z Colloreda-Wallsee |
 |
54. český velkopřevor maltézských rytířů Vincenc Maria Josef Libštejnský z Kolovrat 1749–1824 |
|
Nástupce: Karel z Neippergu |