Josef Mžyk

Jeho otcem byl letecký inženýr Werner Hammerschmidt, pocházející z bankéřské rodiny v Lipsku, jíž patřila světoznámá továrna na výrobu hraček v durynském Sonnebergu. Příjmení "Mžyk" získal po svém nevlastním otci. Dětství prožil v Opavě, dlouhodobě žije v Praze.[1]

• 1962–1966 studium na Umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti, obor monumentální a dekorativní malby.[1]
• 1967–1973 studium na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Tittelbacha, pak grafická specializace u Ladislava Čepeláka.[1]
• 1981–1982 studium na École des Beaux-Arts v Paříži v ateliéru profesora Oliviera Debré,[1] jehož počáteční tvorba byla ovlivněna osobním setkáním s Pablem Picassem. Jde o bratra francouzského premiéra Michela Debré (1959–1962) a strýce Jean-Louis Debré, bývalého francouzského ministra vnitra, předsedy Ústavní rady a předsedy Národního shromáždění. Umělce, na jehož počest bylo v roce 2017, za účasti francouzského prezidenta François Hollande a norské královny Sonji, otevřeno Centre de Création Contemporaine Olivier Debré.
• Při svém studijním pobytu ve Francii byl inspirován pařížským životem a tvořil na Montmartru. V jeho dílech se odráží i pobyt v Provence. Během svého pobytu ve Francii vystavoval svá díla v Paříži, Nimes, Caen, Rouen a dalších místech.

Je jedním z hlavních představitelů českého pop-artu, věnuje se i kresbě a knižním ilustracím. Jeho celoživotní specializací jsou i expresivní malby s figurální tematikou, vytváří nejmonumentálnější obrazové realizace na moderní architektuře v Čechách.

Účastnil se více než 200 výstav po celém světě.[2] Jeho díla lze nalézt v Národní galerii v Praze, v Královské galerii akademie výtvarných umění v Barceloně, v Národní galerii v Buenos Aires, v Centre Pompidou v Paříži, v Národní knihovně v New Yorku a dalších.[3] Jeho tvorba je známa hlavně v Belgii a Německu, kde mu výstavu v Kunsthalle v Lübecku v roce 2004 uspořádal kurátor Björn Engholm.[4], bývalý spolkový předseda Sociálně demokratické strany (SPD) a bývalý předseda vlády Šlesvicka-Holštýnska. Svým dílem upoutal i v Tokiu a Osace, odkud byl vyzván k prezentaci svého díla designérskou firmou Mark's, která v roce 2006 prezentovala a reprodukovala jeho díla. Jeho tvorbu lze nalézt v mnoha zahraničních soukromých sbírkách např. ve Francii, Belgii, Německu, Holandsku, Anglii, Švédsku, USA, Rusku, Indii, Izraeli nebo v Japonsku.

Je nositelem Masarykovy ceny AV ČR za malbu (1996)[5] a ceny Zlatá mísa z italského Janova (1986) za obrazy pro československý pavilón EUROFLORA.[5]

Je členem SČUG Hollar[5] a Nového sdružení pražských umělců.^[zdroj?]

Celý život se aktivně věnuje sportu, hlavně tenisu a sportovnímu šermu šavlí[6] na Akademii múzických umění v Praze.[1], kde pod vedením profesora RNDr. Pavla Plcha, CSc. asistoval při výuce sportovního a scénického šermu.

V roce 1968 se oženil se studentkou dějin umění, Marií. Na základě intervence kardinála Josefa Berana byla porušena mnohaletá zvyklost a jejich manželství, symbolizující spojení Marie a Josefa v době Pražského jara, bylo uzavřeno a právně potvrzeno na půdě Vatikánu v kostele sv. Anny. Jejich manželství následně požehnal na soukromé audienci papež Pavel VI. Manželka doc. PhDr. Marie Mžyková, CSc. (*1945) je historička umění. Její specializací je francouzské a nizozemské umění a malířství 19. století.[1][7]

Dcera Alice (*1969) je také historička umění,[8] dcera Klára (*1973) je sochařka a malířka.[1]